Úterý 26. července 1881

Konečně jsem tady! Tady je život. Mezi jinými pochůzkami jsem zašla do ateliéru. Přijímají mě s výkřiky radosti, s polibky. Protože mi na tom podniku, a hlavně na Julianově přátelství a pomoci velmi záleží, bála jsem se, aby se na mě nemračil (rozbila jsem zrcadlo atd.), ale ne, ještě ne, z téhle strany trápení zatím nepřichází... Tonymu¹ se daří dobře.