Sobota 23. července 1881 – 11. července 1881

Ve Varšavě člověk projede celé město, aby se dostal z jednoho nádraží na druhé, a my zmeškáme vlak. A tak jsme v Evropském hotelu, zdejším nejlepším, právě uprostřed oběda, když mi otec přivádí jakéhosi starého pána a představuje mi pana Paskevitche. Manžela krásné paní Paskevitchové, kterou jsem viděla v Bádenu s Carlosem Hamiltonem, za něhož se nakonec provdala, jak víte, když se rozvedla se svým mužem. Ten je pořád tím světákem, jakého jsme znali, ale běda! Bydlel dvacet let v Paříži, první tajemník velvyslanectví, milionář, manžel rozkošné ženy, přítel císaře a císařovny Evženie... Vše se rozplynulo v dým, zbývá milion pět set tisíc franků dluhů, třicet tisíc franků penze, kterou mu vyplácí lady Hamiltonová, pětapadesát let, nohy už neslouží a bezmezné nadšení pro všechno, co se týká Paříže.
Otec a on si tykají, neboť Paskevitch před osmi lety prodělal černé neštovice a otec u něj v Charkově celou dobu bděl.
Pan Bashkirtseff tehdy žil jako starý mládenec a Paskevitch je celý překvapený, že má dceru atd. atd. Po hodině prohlásí, že se mnou se dá rozprávět a že to už je jiná, tady je konečně někdo, kdo rozumí dobrým věcem a eleganci a všemu! Pije se šampaňské a dávají se číšníkovi dosti pobuřující spropitné, načež nás vzhledný kočár dodaný hotelem zaveze na korzo. Paskevitch, podnapilý už po troše vína, mě nepřestává zahrnovat chválou a proklínat náhodu, která nedopustila, abych se narodila o pětadvacet let dříve.
„S mými miliony, mým postavením, mými ambicemi a takovou ženou, jako jste vy, a ještě k tomu umělkyní!! Vždyť za dva měsíce by vám Evropa ležela u nohou a císař a Evženie a celá ta sláva, první salon na světě! Já jeden měl, ale s vámi!“
A takhle pořád; vejdeme do jakéhosi Pré Catelan, drobounká sklenka šampaňského dorazí synovce knížete varšavského, hraběte Paskevitche Jerevanského, který se s nohama mimo provoz sotva vyškrábe do kočáru a kterého otec odveze na zámek, kde bydlí, neboť ta troska je přidělena ke generálnímu gubernátorovi Albedinskému, který má v polském království právo života a smrti. Albedinsky vděčí za své jmění svatbě s kněžnou Dolgorukou, jíž byl císař dlouho ochráncem.

Poznámky

Hemoragické (černé) neštovice („petite vérole noire“): nejsmrtelnější forma pravých neštovic. ↩
„I!“ v přepisu deníku nejspíš zastupuje zdvojený vykřičník („!!“); nejde o anglické slovo. ↩
Pré Catelan: restaurace se zahradami v pařížském Bois de Boulogne. ↩
Hrabě Paskevič Jerevanský: příslušník rodu polního maršála Ivana Paskeviče (1782–1856), knížete varšavského a hraběte jerevanského, jednoho z nejproslulejších ruských vojevůdců 19. století. ↩
Albedinského manželkou byla kněžna Alexandra Sergejevna Dolgoruká (nar. 1834), do roku 1862 milenka cara Alexandra II.; sňatek prý zprostředkoval sám car. Nezaměňovat s kněžnou Kateřinou Dolgorukovou (1847–1922), jeho pozdější milenkou a od roku 1880 morganatickou manželkou. ↩