Čtvrtek 14. července 1881

Spím přes den, tak je tu veselo... V cestovních šatech, právě před odjezdem. Včera jsme zůstali, abychom počkali na Alexandra a jeho ženu, kteří měli jet s námi až do Charkova. Usmířila jsem Paula a Alexandra. A dnes večer se zase mluví o tom, že zůstaneme, a všichni nerozhodní, k zlosti!
Sdělila jsem své úvahy o novomanželích přímo novomanželům, a už teď vypadají milejší, ujišťuji vás.
Máma cítí k Paulovi nenávist, což způsobí, že já svého bratra mít ráda budu. Pan Patčenko ostatně říká své dceři, že jsem jí drahá, protože jsem k ní dobrá, a že ať ostatní cítí cokoli, navenek budou dělat jako já. Ta pověst vlivu, kterou mi dělají! Nini zkrátka přísahá, že jsem Lihopojovi popletla hlavu, že jí řekl, že je ztracen a schopen stát se třeba i opilcem. Výměnou za jeho stojan jsem mu dala svou fotografii v kostýmu a on prý desetkrát za noc vstává, aby se na ni díval... Zkrátka neví, co se s ním děje, cítí se ztracený, Nini to přísahá, řekla mu, že by si mě mohl vzít, kdyby byl královským bratrancem a milionářem.
Je-li to pravda, je to absurdní, mnohem lépe by udělal, kdyby si vzal Dinu.

Poznámky

Charkov (dnes Charkiv): velké město na východní Ukrajině, přestupní bod na železniční trase na západ.