❦
Středa 13. července 1881 – 1. července
Pořád smutná, snad z odjezdu, přijíždíme do Poltavy kolem deváté. Jedu s Dinou a trochu rozprávíme, o celém tom pobytu v souhrnu... Předně o novomanželích, kteří na to ani nevypadají.Mercredi 13 juillet 1881 - 1er juilletToujours triste, peut-être de partir, nous arrivons à Poltava vers neuf heures. Je fais le trajet avec Dina et nous causons un peu, de tout ce séjour en bloc... D’abord et les nouveaux mariés qui n’en ont pas l’air.
Paul je skoro pořád zachmuřený, paní je lhostejná ve svém uspokojení, že dosáhla svého cíle. Je vdaná, to je vše, po čem dívky tady touží. Nikdy jsem nevěřila v její lásku k Paulovi, po celou dobu, co trval ten románek a Paulova muka, si podržela jiného nápadníka, staršího, obyčejného, hrozného a bohatého. Pak se nechala unést, protože to je tady romantické a elegantní... Svatbu vystrojil Micha na svém statku, večeřelo se až do sedmi do rána ve společnosti kněze, jeho ženy, jedné další dámy a Kapitanenka, pro kterého se došlo. Takže, jak mi Nini říká, jsem měla ženskou společnost. A pak, když se hosté rozešli, šli Micha a ostatní vyzvídat, jestli už jsou pán a paní v posteli. Nazítří přijeli do Gavronzi a den nato jeli přinést své... štěstí k otci paní. Zkrátka ani jemnocit, ani stud. Inu byla to recepce tady bych o tom snad nemluvila tak tvrdě, ale tady je takový každý. Žena se tu s manželem líbá hlasitě přede všemi, a protože to Paul zakázal, nezbyla už žádná něha. Pachtýř si vezme dívku z lásky a tyto dvě docela prosté bytosti budou mít dost poezie, poezie poměrné, vyvolané mládím, láskou, štěstím, aby zatoužily běhat spolu po lesích nebo strávit odpoledne u řeky. Venkov je tak krásný.
Paul est presque toujours maussade, madame est indifférente dans sa satisfaction d’avoir atteint son but. Elle est mariée, c’est tout ce qu’ambitionnent les jeunes filles d’ici. Je n’ai jamais cru à son amour pour Paul, tout le temps qu’a duré le roman et les tourments de Paul elle a conservé un autre prétendant âgé, commun, horrible et riche. Puis elle s’est fait enlever parce que c’est romanesque et chic ici... C’est Micha qui a fait le mariage dans sa campagne, on a soupé jusqu’à sept heures du matin en compagnie du prêtre, de sa femme, d’une autre dame et de Kapitanenko qu’on est allé chercher. De sorte me dit Nini, que j’avais une société féminine. Puis lorsqu’on s’est retiré Micha et les autres sont allés épier si Monsieur et Madame étaient au lit. Le lendemain ils sont arrivés à Gavronzi et le surlendemain ils sont allés porter leur... bonheur chez le père de madame. Bref ni délicatesse ni pudeur. Bien c’était une réception ici je n’en parlerais peut-être pas si durement mais tout le monde est comme ça ici. On s’embrasse tout haut avec son mari devant tout le monde et comme Paul a défendu cela il ne reste plus de tendresse. Un fermier épouse une jeune fille par amour et ces deux êtres tout simples auront assez de poésie, poésie relative causée par la jeunesse, l’amour, le bonheur, pour désirer de courir les bois ensemble, ou passer une après-midi au bord de la rivière. La campagne est si belle.
U Paula a jeho ženy ani záblesk mládí... U všech rohatých! když se člověk žení z lásky, ať bydlí třeba v podkrovní komůrce, mělo by to, zdá se mi, vypadat usměvavě, spokojeně, svěže. Ach ano, jak by ne. Bydlí v pavilonu, který vypadá jako hnízdo utopené ve vysokých stromech, a oni spí ve dvou úzkých postelích oddělených toaletním stolkem a pokoj je vytapetovaný tmavým chintzem.
Dans Paul et sa femme pas une lueur de jeunesse... Sapristi ! quand on se marie par amour, habiterait-on une mansarde que cela devrait il me semble avoir l’air riant, content, frais. Ah ! bien oui. Ils habitent un pavillon qui a l’air d’un nid noyé dans de grands arbres, eh bien ils couchent dans deux lits étroits séparés par la toilette et la chambre est tendue de perse sombre.
A pak se válejí příčesky se špinavým prádlem a botami. Bohémská domácnost bez veselí a žertování.
Puis les chignons traînent avec le linge sale et les bottes. Un ménage de Bohème moins la gaieté et la blague.
Když dva měsíce po té romantické svatbě dovedl Paul svou ženu na velký novoroční ples, nenašel nic veselejšího než se opít, a jeho žena tančila valčík s mladíky a se smíchem chodila vyprávět Dině, že znovu potkala svého starého ctitele a že k němu opět cítí lásku.
Lorsque deux mois après le romanesque mariage Paul a conduit sa femme au grand bal du jour de l’an il n’a trouvé rien de plus gai que de se griser et sa femme valsait avec des jeunes gens et venait raconter en riant à Dina qu’elle a retrouvé son ancien adorateur et qu’elle reprenait de l’amour pour lui.
Vím, jsou to žerty, ale... Ale opakuji, jakkoli to může znít neuvěřitelně, není tu jemnocit, ani mravnost, ani stud v jejich pravém smyslu.
Je sais ce sont des plaisanteries mais... Mais je le répète quelque incroyable que cela puisse paraître il n’y a ici ni délicatesse, ni morale, ni pudeur dans leur sens véritable.
V malých francouzských městech se člověk bojí svého zpovědníka, má babičku, starou tetu, kterou velmi ctí... tady nic. Lidé se často berou z lásky a velmi snadno se nechávají unést, a to vše s chladnou hlavou. Nini je velmi hodná ženuška a přeji si vidět ji nastoupit pod naším vedením na dobrou cestu, ale velmi se obávám... Víte, čeho se obávám? Inu, že Micha, ten hloupý, domýšlivý a směšný človíček, nasadí Paulovi do roka parohy, a stane se to bez vášně, s chladnou hlavou...
Dans les petites villes de France on craint son confesseur, on a une grand-mère, une vieille tante qu’on respecte fort... ici rien. On se marie souvent par amour et très facilement on s’enlève et tout cela à froid. Nini est une très bonne petite femme et je désire la voir prendre le bon chemin sous notre direction mais je crains bien... Savez-vous ce que je crains ? Eh bien Micha ce petit être bête, prétentieux et ridicule coiffera Paul dans un an et cela s’accomplira sans passion, à froid...
V hotelu nám říkají, že pan Oustimovitch dvakrát posílal zeptat se, zda jsme přijeli, a jak večeříme, přichází.
On nous dit à l’hôtel que M. Oustimovitch a fait demander deux fois si nous étions arrivés et comme nous dînons il arrive.
Složil pro mě verše a nemohl kvůli nim spát. Čte nám je, jsou milé a vskutku lepší než ty ostatní, my už jsme měly nachystané své nejkrutější posměšky a musely jsme je spolknout.
Il m’a fait des vers et n’en dormait plus. Il nous les lit et ils sont aimables et vraiment meilleurs que les autres, nous avions déjà préparé nos plus cruelles railleries et il a fallu les rentrer.
Přináší mi také svůj portrét. Zahrnujeme ho poklonami.
Il m’apporte aussi son portrait. Nous le comblons de compliments.
Večer jdeme do divadla, Dina, její matka, Alexandre, Nadine, jeho žena, Étienne, Paul, Nini, máma, táta, já, Lihopoy; potom večeře, na kterou přichází pan Patchenko, jenž platí láhev šampaňského, což nás náramně zmrazí — šampaňské bylo zmrazené méně než my. Víte, tady při večeři dodává každý pán šampaňské, je to zvyk. Lihopoy tedy říká, že nepotřebuje zázračné obrázky, že já konám divy. Ten stařec se prý nikdy neobtěžuje a na večeři přišel z úcty ke mně. Domenica také. Lihopoy sedí u večeře po mé pravici, přála bych si, aby si vzal Dinu, ale bohužel se obávám, že po mně pošilhává; zůstal kvůli nám dnes večer schválně... Myslím, že zítra odjíždíme.
Le soir on va au théâtre, Dina, sa mère, Alexandre, Nadine sa femme, Etienne, Paul, Nini, maman, papa, moi, Lihopoy; après ça le souper auquel arrive M. Patchenko qui paye une bouteille de champagne, ce qui nous frappe énormément, le champagne l’était moins que nous. Vous savez ici à souper chaque monsieur fournit du champagne, c’est l’usage. Donc Lihopoy dit qu’il n’ait pas besoin d’images miraculeuses que je fais des prodiges. Il paraît que le vieux ne se dérange jamais et il est venu souper par déférence pour moi. Domenica aussi. Lihopoy soupe à ma droite, je voudrais bien qu’il épouse Dina mais hélas je crains qu’il me fait les yeux doux; il est resté exprès pour nous ce soir... Je crois que nous partons demain.
V Kyjevě se zastavím a dám sloužit mše1, sužují mě nejčernější předtuchy a mám takový strach ze všech znamení. Na Paulův svátek jsem našla na svém příboru kostelní svíci, zapomněl ji tam prý muž, který zapaloval lustry. Buď jak buď, a všechna ta rozbitá zrcadla. A tak se ptám, jestli se nepřihodí nějaká ošklivost ze strany Juliana a Tonyho... Anebo mé oči... ale nemám důvěru v lékaře. Pokud mě Bůh neuzdraví... tolik ho prosím, aby mě ušetřil toho, co tato znamení ohlašují.
Je m’arrêterai à Kiev faire dire des messes, les plus noirs pressentiments me tourmentent et j’ai tellement peur de tous les présages. A la fête de Paul j’ai trouvé un cierge sur mon couvert, oublié là paraît-il par l’homme qui allumait les lustres. C’est égal et toutes ces glaces cassées. Aussi je me demande s’il ne va pas arriver quelque vilenie du côté de Julian et Tony... Ou bien mes yeux... mais je n’ai pas confiance dans les médecins, Si Dieu ne me guérit pas... je le prie tant pour qu’il m’épargne ce qu’annoncent ces présages.
Poznámky
„Faire dire des messes“: zaplatit knězi za sloužení mší na určitý úmysl — v tomto případě za modlitbu za Mariino zdraví. ↩