Pondělí 11. července 1881

Je svátek svatého Pavla. Dali jsme zavolat vojenskou hudbu, která hraje při večeři a večer na balkoně.
Pak rodina, je nás čtrnáct.
Oblékla jsem se kouzelně. Dina je také velmi půvabná; chvíli rozprávím a směji se s Lihopojem a Michou, jako by mě to bavilo. Jiní poslouchali, jaké zábavné věci si povídáme.
Tančíme čtverylku (dala jsem Paulovi padesát rublů) [škrtnuto: Lihopoj tančí s] paní, naproti Paul s ženou, já a Micha proti kněžně s Étiennem, Sperandio a Catherine. Sál je rozlehlý, a s pomocí hudby dostávají nohy chuť, Dina tančí celý večer, docela sama jako blázínek, samé volné okrasné kroky a vskutku s velkým půvabem, až na to cosi neslušného, co v sobě má a co se dnes večer projevovalo méně než obvykle. To vše [začerněné: nečitelné] rozhovorů. I já jsem se svým hrozným žalem, z něhož mi bělají vlasy, chvíli tančila; to proto, že tu Nini poletovala celá šťastná a neúnavná Dina. Ale já bez veselí, jenže bylo to bez nároků, bez mužů. Vím, co mohu vypít, aniž by se mi v nejmenším zamotala [začerněné slovo: hlava] — celou láhev šampaňského a k tomu skleničku. Večeře je ve dvě. Ptám se sama sebe, čím se ten večer vyplnil. Otec, Étienne, Paul a Micha si trochu zahráli, ale my?
Uléhám až kolem čtvrté.

Poznámky

Svátek (svatého Pavla, 11. července v pravoslavném i katolickém kalendáři): v ruské a ukrajinské společnosti 19. století se jmeniny — svátek svého patrona — slavily okázaleji než narozeniny. Při přepravě vojáků a nástrojů si jeden z postilionů zlomil nohu a hned mu dali výhru za ten den, která už dosáhla padesáti rublů. Nápad je můj. Málo lidí, Lihopoj, Étienne a majitel hotelu, kde se v Poltavě ubytováváme. Tito pánové s ním hrají karty a přijímají ho do své společnosti. Oženil se se slečnou z dobré rodiny. Ale společnost toho hostinského... inu.