❦
Sobota 2. července 1881 – 20. června
Micha je hned tady, hned zase na svém statku, který je dvě hodiny jízdy odtud. Protože jeho přítomnost není nijak pozoruhodná, nezaznamenávám ani jeho odjezdy, ani jeho návraty.Samedi 2 juillet 1881 - 20 juinMicha est tantôt ici; tantôt à sa campagne qui [est] à deux heures d’ici. Sa présence n’étant pas remarquable je n’indique ni ses départs ni ses retours.
Oba mí strýcové, Étienne a Vladimír, jsou tady. Vladimír má velmi zábavný napodobovací talent.
Mes deux oncles Etienne et Wladimir sont ici. Wladimir a un talent d’imitation très amusant.
Déšť přerušil mou práci, a protože tu byl Micha a otravoval mě, navlékla jsem mu svůj plášť a svůj velký klobouk a takto převlečený nasedl na koně a tryskem projel kolem oken. Máma, která dobře ví, že jsem zcela schopná jezdit po mužsku a v županu, dostala nesmírný strach, na okamžik se všichni zmýlili. A to je vše. Pořád jsem hrozně pronásledována, pořád prý z lásky. Je horko, máme vrcholné léto a Dina se chodí koupat do řeky tajně ze strachu, aby na to nepřišla chuť i mně. A pak máma, jako by se nechumelilo, je nespokojená, když se Nini a Dina po večeři procházejí, aby se neprocházela i já. A pak mi pořád nabízejí mléko jako lék, ačkoli bych si ho ráda dala pro radost, kdyby mě tolik neotravovali.
La pluie avait interrompu mon travail, Micha étant là à m’ennuyer je lui ai mis mon manteau et mon grand chapeau et ainsi déguisé il est monté à cheval et a passé au galop devant les fenêtres. Maman me sachant parfaitement capable de monter comme un homme et en peignoir a eu une peur énorme, tout le monde s’est trompé pour un instant. Et puis c’est tout. Je suis toujours horriblement persécutée, toujours par amour à ce qu’il paraît. Il fait chaud, nous sommes en plein été et Dina se cache pour se baigner dans la rivière de peur que l’envie ne m’en vienne. Puis maman sans avoir l’air de rien est mécontente lorsque Nini et Dina se promènent après dîner pour que je ne me promène pas. Puis on m’offre du lait comme une médecine tout le temps tandis que j’en prendrais bien par plaisir si on ne m’embêtait tant.
Zkrátka dnešní večer je božský, nový měsíc, vonný vzduch, všechny dveře dokořán, jdu se podívat těmi na balkon, a máma hned křičí, ať nechodím ven; vyšla jsem ven a procházela se naschvál, pořád v naději, že jí tu posedlost týrat mě jak galejníka vyženu z hlavy. A všichni se k tomu pronásledování přidají, ubohý Sperandio přináší plášť a Vladimír přibíhá se sklenicí mléka a Nini vymýšlí lsti, jak mě uchránit a přitom mě nepodráždit. Jak je veselé v mém věku být takovou výjimkou – ošetřovanou! jako nemocná a posedlá. Je to k pláči. A ta čtvrthodina vzteku, kterou mi tato znamenitá stvoření způsobí, mi jistě uškodí víc než procházka za večera na sklonku června! A pak ty směšné scény přede všemi.
Enfin ce soir la soirée est divine, une nouvelle lune, un air embaumé, toutes les portes sont ouvertes, je vais regarder par celle du balcon et maman qui crie aussitôt que je n’aille pas dehors, j’y suis allée et me suis promenée exprès, toujours dans l’espoir de lui ôter cette manie de m’assommer comme un galérien. Et tout le monde s’associe à la persécution, ce pauvre Sperandio apporte un manteau et Wladimir accourt avec un verre de lait et Nini invente des ruses pour me préserver sans m’agacer. Comme c’est gai à mon âge d’être une pareille exception {traitée! comme une malade et une maniaque. C’est à en pleurer. Et le quart d’heure de rage que ces excellentes créatures me procurent me fait plus de mal qu’une promenade par une soirée de fin juin certes ! Et puis ces scènes ridicules devant tout le monde.