❦
Sobota 4. června 1881
Vždyť jsem to říkala. Jsem zasahována ze všech stran. Robert-Fleury je možná v tuto chvíli mrtev. Julian píše, že dostal zápal plic, když od matky vyjel v otevřeném kočáře, a hned nato mezi životem a smrtí. Pláče, neboť ví, že je ztracen.# Samedi 4 juin 1881
Není to dost ukrutné? Nemluvě o otci, jemuž je osmdesát pět let, a o matce, kterou se ubohý Tony tolik bál ztratit. A pan Georges žije!!!! Ne, jsou věci!!! Lékaři jsou bez naděje a osudný konec se čeká každým okamžikem. Jak mě to bolí!
Est-ce assez atroce. Sans parler du père qui a quatre-vingt-cinq ans et de la mère, que le pauvre Tony craignait tant de perdre. Et M. Georges vit !!!! Non, il y a des choses II! Les médecins désespèrent et on attend un dénouement fatal d'un instant à l'autre. Ça me fait une peine !
A pak je v mé situaci s ušima tak děsivé seznamovat se s novými lidmi... A na Tonyho jsem byla zvyklá, byl ke mně tak dobrý. Nikdy ho nikým nenahradím. Ó Bože, dej, ať to není pravda, kvůli jeho ubohým rodičům — což zasáhneš dva starce, jen abys mě v životě nepřestal takhle „rozmazlovat“?
Et puis dans ma situation d'oreilles c'est une chose si épouvantable que d'aborder de nouvelles personnes... Et j'avais l'habitude de Tony qui était si bon pour moi. Je ne le remplacerai jamais. Ô Mon Dieu faites que ce ne soit pas vrai, pour ses pauvres parents, frapperez-vous deux vieillards pour ne pas discontinuer à me gâter tant dans la vie ?