Čtvrtek 26. května 1881

Čekáme na vlak ještě čtyři hodiny! Berlín jsme opustili včera v jedenáct večer. Ale nejdřív můj cestovní úbor: plisovaná sukně a dlouhý paleto s jedinou řadou knoflíků, z lehké tenké vlny s drobnými bíločernými kostkami; kapuce podšitá černou. Černý klobouk půvabného a vznešeného tvaru. Samozřejmě jsem po příjezdu do Berlína měla šaty z černého čínského krepu, přiléhavé v pase a hezké.
Gabriel je s námi celou dobu, včera přinesl pozvání od paní d'Aubigny, manželky tajemníka francouzského velvyslanectví, ale protože jsme tam nezašly, zařídil, abychom se s touto dámou setkaly v berlínském parku; byla tam také jakási paní... jejíž jméno končí na ens z belgického velvyslanectví, a pan de Savigny z francouzského velvyslanectví. V Berlíně je nuda a on jim o nás nepochybně navykládal divy; dámy odešly první a pan de Savigny zůstal, takže jsme se nevýslovný Gabriel a já odtrhli zvlášť, abychom si prohlédli zvířata v zahradě (Thier-Garden).
Ještě jsme spolu povečeřeli a ten ubohý Gabriel přišel o slavnost Godardova balónu, byl tam celý Berlín. Ale pozval se sám. Ach, před zahradou bylo třeba něco koupit, a jak jsme šli, zašli jsme ke Gabrielovi, který má rozkošný malý byt v domě, kde bydlí samí diplomaté. Můj portrét v rámu z masivního stříbra se skví vedle portrétu starého Géryho. Předvádí nám všechny kuriozity svého počestného příbytku a daruje mi dosti zvláštní dřevěný vějíř, který nacházíme v jednom kusu nábytku.
U toho chlapce je všechno korektní a v každém detailu jeho bytu jsou napsána slova: řád, způsoby, dobré vychování. Nelze být spořádanější, a přitom elegantní a všude dělat dobrý dojem. A v jeho veselé a slušné konverzaci, v poklonách, které vám skládá... To vše plné citu bez sentimentální fádnosti. Zkrátka je naprosto dokonalý.
Až je to skoro nudné... a přece mi při odjezdu bylo skoro líto. Cestou na nádraží mi chránil kolena cípem svého paleta, jak seděl naproti mně; znovu se dalo do deště.
Potřebovala jsem tu dlouhou cestu — rovina, rovina, všude rovina. Je to překrásné, jsem do stepí celá blázen... jako do novinky... Je to skoro nekonečno... a jakmile jsou tam lesy nebo vesnice, už to není ono. Co okouzluje, je vstřícný, laskavý ráz všech zaměstnanců až po nosiče, sotva člověk vstoupí do Ruska; lidé od celnice rozprávějí, jako by vás znali, ještě chvíli a zeptali by se vás na zdraví. Ale mám už za sebou osmdesát šest hodin ve vlaku a zbývá mi jich třicet. Ty vzdálenosti jsou závratné. Velké povstání tu bude velmi snadné rozpoutat... Prozatím se vraždí Židé, nebo spíš se bourají jejich domy. A císař setrvává ve své hloupé nehybnosti... Nemusel se bát, že ustoupí hrozbám, když dá svobodu; stačilo přičíst ten záměr svému otci a říci: Zabili jste ho ve chvíli, kdy se chystal přebudovat říši. Já vám tím, že vám dávám všechny tyto svobody, jen plním jeho poslední vůli. — Vše by bylo zachráněno. Copak si myslí, že dokáže udržet samoděržaví? Ach, pak je to hlupák a slepec. A přece je třeba, aby má ubohá vlast byla zbavena vší té chamradi, která ji rozežírá.
Ach, ten náš vagón dnes v noci! To s námi házelo! Museli jsme zavolat průvodčího, zdá se, že jedno kolo bylo rozbité, ale strašné rány, museli jsme uprostřed noci přesedat, jenže všichni zaměstnanci jsou tak ochotní, že si člověk připadá mezi vlastními starými oddanými služebníky.

Poznámky

„Bois de Berlin“ (berlínský park): Tiergarten, ústřední park Berlína a módní korzo, obdoba pařížského Bois de Boulogne.
Slavnost Godardova balónu: Eugène Godard (1827–1890) byl nejproslulejší francouzský aeronaut; jeho lety balónem přitahovaly všude obrovské davy. Berlínský vzlet, na nějž se sjela celá společnost, byl významnou událostí.
Pogromy roku 1881: po atentátu na cara Alexandra II. v březnu 1881 se jižní Ukrajinou a Ruskem přehnaly vlny protižidovského násilí. Marie projíždí právě touto oblastí a její politický komentář je ostrý — viní ochromenost nového cara Alexandra III. a naznačuje, že liberálnější politika mohla revoluční tlak rozptýlit.