❦
Středa 25. května 1881 – Berlín
Odjela jsem tedy včera večer; teta, která mě viděla smutnou z toho, že mám zůstat v Paříži, neplakala ze strachu, abych jí nevyčítala, že mě dojetím ovlivňuje, ale je na smrt sklíčená a věří, že už mě nikdy neuvidí. Ta ubohá žena, která zbožňuje mámu, mě kvůli tomu zbožňuje dvojnásob, a já jsem k ní tak nepříjemná, jak jen lze. Sama se ptám, jak je možné odplácet tak špatně tu vznešenou oddanost, ale připadá mi to jako něco samozřejmého, a pak... vždyť ona nemá nikoho než mě, a když člověk někoho miluje, je to pro sebe... Babička ji už od mého narození zvykla vidět ve mně ideál celého světa, a teď, ať dělám co dělám, má pro mě jen péči a samou pozornost, ani nemusím mluvit, vyčíhá každý můj rozmar — a to tím spíš, že ví, jak jsem nešťastná a nemocnáMercredi 25 mai 1881 - BerlinJe suis donc partie hier soir, ma tante qui m’avait vue triste de rester à Paris ne pleura pas craignant que je lui reproche de m’influencer en m’attendrissant mais elle a la mort dans l’âme et croit qu’elle ne me reverra jamais. La pauvre femme qui adore maman m’adore doublement à cause de cela et je suis aussi désagréable que possible. Je me demande même comment il est possible de récompenser si mal ce sublime dévouement mais ce me semble une chose dûe et puis... c’est elle n’a personne que moi et puis quand on aime quelqu’un c’est pour soi... Elle est habituée par grand-maman encore dès ma naissance à voir en moi l’idéal du monde entier, maintenant quoique je fasse elle n’a pour moi que soins et prévenances, je n’ai même pas à parler, elle guette mes fantaisies et cela d’autant plus que me sachant très malheureuse et malade elle n’y peut par contre... que de ne pas me rendre la vie matérielle désagréable.
Myslím, že stav, v němž se nacházím, konečně dokázal ten zázrak a všechny je přiměl pochopit, že mé výčitky nebyly rozmary rozmazlené holčičky. Pět nebo šest let trápení, žalů, otřesů, ponížení a slz vykonalo své, jsem zasažena a má ubohá rodina, která vše zveličuje, mě má skoro za ztracenou. Ostatně mě vždycky utěšovalo, že jsem na stole vídala nejkrásnější ovoce, první výpěstky sezóny, mé oblíbené pokrmy, pokaždé, když jsem měla nějaké zjevné trápení. Taková péče se může zdát hloupá, ale je v ní cosi dojemného. A já nedokážu být vlídná; ubohá teta si všimla, aniž bych ceknula, že se pokud možno vyhýbám každé lidské tváři, a tak, když dohlédla na to, aby byla připravena večeře, vytratí se a nechá mě o samotě s knihou. Když jsou v rodině tři, čtyři lidé, snáším je a mluvím s nimi, ale jeden jediný — to je důvěrnost, která mi vadí, a já zůstávám trucovat, a přitom si vyčítám, že jsem tak málo něžná k ženě tak oddané, tak připoutané, tak ctnostné. Neboť u nás se na ctnost velmi dbá, má ubohá teta je v tomto ohledu anděl.
Je crois que l’état où je suis a enfin fait le miracle de leur faire comprendre à tous que mes recriminations n’étaient pas des caprices de petite fille gâtée. Cinq ou six ans de tracas, de chagrins, de secousses, d’humiliations, de larmes ont fait leur affaire, je suis atteinte et ma pauvre famille exagérant tout me croit presque perdue. Du reste j’ai toujours eu la consolation de voir les plus beaux fruits, les primeurs sur la table, mes plats favoris, chaque fois que j’ai eu un ennui ostensible. Ces soins-là peuvent paraître niais mais il y a là quelque chose de touchant. Et je ne puis paraître douce, la pauvre tante a remarqué sans que je souffle un mot que j’évite autant que possible tout visage humain, aussi ayant veillé à ce que le souper soit préparé elle s’esquive et me laisse seule avec un livre. Quand il y a trois, quatre personnes de la famille je les supporte et parle avec mais une seule c’est une intimité qui me gêne et je reste à bouder tout en me reprochant et d’être si peu tendre avec une femme aussi dévouée, aussi attachée, aussi vertueuse. Car on est très vertueux chez nous, ma pauvre tante sous ce rapport est un ange.
Tak jsem tedy odjela; Saint-Amand přišel na poslední chvíli. Brimontová nic neví, předchozí večer jsem strávila s ní, ostatně v posledních dnech se vídáme bez ustání. Byla jsem u Tonyho, který je velmi nemocný a kterému jsem nechala děkovný dopis, a u Juliana, který byl pryč...
Donc me voilà partie, Saint Amand est venu au dernier moment. La Brimont ne sait rien, j’ai passé la soirée de la veille avec elle, du reste ces derniers jours nous nous voyons tout le temps. Je suis allée chez Tony qui est très malade et auquel j’ai laissé une lettre de remerciements et chez Julian qui était sorti...
Možná by mě byl přiměl změnit rozhodnutí a zůstat, a já potřebovala změnu... Už týden se v rodině nikdo neodvážil pohlédnout druhému do očí ze strachu, aby se nerozplakal, a když jsem zůstala sama, plakala jsem bez ustání. A přitom jsem cítila, jak je to k tetě kruté... ale snad přece musela vidět, že jsem také plakala, když došlo na to ji opustit.
Il m’aurait peut-être fait changer d’avis et rester et j’avais besoin de changer... Depuis huit jours personne n’osait plus se regarder dans la famille de crainte de fondre en larmes et restée seule je pleurais tout le temps. Tout en sentant ce que c’était cruel pour ma tante... mais elle a dû pourtant voir que j’ai aussi pleuré quand il s’agissait de la quitter.
Věří, že ji nemám vůbec ráda, a když pomyslím na ten život plný obětí téhle hrdinské bytosti, rozpláču se; nemá ani tu útěchu, že by byla milována jako hodná teta... a přece nemám nikoho raději.
Elle croit que je ne l’aime pas du tout et quand je pense à la vie toute de sacrifices de cette héroïque créature je fonds en larmes, elle n’a même pas la consolation d’être aimée comme une bonne tante... pourtant je n’aime personne d’avantage.
Konečně jsem v Berlíně, má rodina a Gabriel na nádraží; večeříme spolu. Včera přivítal mou rodinu s kyticemi.
Enfin je suis à Berlin, ma famille et Gabriel à la gare; nous dînons ensemble. Hier il a reçu ma famille avec des bouquets.
Ten milý chlapec pozbyl svého květu; pokaždé, když ho znovu uvidím, působí to na mě tak...
Le gentil garçon a perdu sa fleur, chaque fois que je le revois ça me fait cet effet...
Udělám tam obraz... Ach, ta Paříž, ten obraz, Breslau, Gaviniovi a pak paní de Péronney, paní Adamová, Krishaberovi atd... všechno najednou... byla jsem nevyslovitelně rozklížená.
Je vais faire un tableau là-bas... Oh ! ce Paris, ce tableau, Breslau, les Gavini et puis Mme de Peyronney, Mme Adam, les Krishaber etc... tout à... j’étais tombée dans un détraquement inexprimable.
Vrcholem hrůzy jsou mé uši... Jsem tu zasažena způsobem příšerným... S mou povahou je to to nejkrutější, co mě mohlo potkat... Tak se bojím všeho, po čem jsem toužila, a je to děsivá situace. Teď, když mám víc zkušeností, když snad začnu mít talent, když lépe vím, jak se z nesnází dostat... mám pocit, že by mi svět patřil, kdybych mohla slyšet jako dřív...
Ce qui est le comble de l’horrible c’est mes oreilles... Je suis frappée là d’une façon épouvantable... Avec ma nature c’est ce qui pouvait arriver de plus cruel... Ainsi je crains tout ce que je désirais et c’est une situation affreuse. Maintenant que j’ai plus d’expérience, que je vais peut-être commencer à avoir du talent, que je sais mieux comment me tirer d’affaire... il me semble que le monde serait à moi si je pouvais entendre comme avant...
A při mé nemoci se to stává sotva jednou z tisíce, jak mi řekli všichni lékaři, které jsem navštívila. „Buďte klidná, kvůli hrtanu neohluchnete, to se stává velmi zřídka.“ A právě to je můj případ... Dovedete si představit, kolik přetvářky, kolik ustavičného napětí mě stojí snaha skrýt tuhle protivnou vadu; daří se mi to u těch, kdo mě znali dříve a vídají mě málokdy, ale v ateliéru je to například znát.
Et dans ma maladie cela arrive une fois sur mille à peine à ce que me dirent tous les médecins que j’ai consultés. « Rassurez-vous, vous ne deviendrez pas sourde à cause de votre larynx, ça arrive très rarement ». Et justement c’est mon cas... Vous vous figurez tout ce qu’il me faut de dissimulation, de tension continuelle pour tâcher de cacher cette infirmité odieuse, j’y parviens avec ceux qui m’ont connue avant et qui me voient peu mais à l’atelier par exemple on le sent.
A co to ubírá na bystrosti — jak být živá nebo duchaplná?! Ach, všechno je v koncích.
Et ce que ça enlève d’intelligence, comment être vive ou spirituelle ?! Ah ! tout est fini.