Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 12. května 1881

Přišel pan Gavini, pak Bailleulová, kněžna a Alexis na večeři. Gambettova svatba je popřena, a já zpívám „říká se, že tě vdávají“ s kytarou. U mě je tak hezky — kout pohovky vpravo ohraničený knihami a vlevo zastíněný palmou, pod níž stojí to velké křeslo, tak měkké a pohodlné, že je vzácné, aby v něm člověk trochu nezdříml. Tajemné osvětlení, ale... nikdo. Alexis je úplná nula.
Když pomyslím, že když jsme přijímali Cassagnaca, nedostal u nás ani pořádnou večeři a naše salony měly daleko k umělecké vybranosti mého pokoje. Tady by se mu líbilo, tím jsem si jista.
Bailleulová mě chce provdat... budiž. Titul a sto tisíc franků renty, anebo nějaký Balandard a dvě tři stě tisíc franků renty. Spíš toho Balandarda s republikánskými a oficiálními styky. To jsou mé podmínky. Co se týče markýzů a hrabat, sekretářů velvyslanectví s dvaceti tisíci franky renty, ty zarputile odmítám.
Balandard a tři sta tisíc franků renty, to je ten sen. Je třeba skvělé odplaty, anebo zemřít.

Poznámky

Pozn. překl.: Léon Gambetta (1838–1882) — vůdčí postava třetí republiky, v té době nedávno opustivší předsednictví sněmovny. Tiskem kolovala zvěst o jeho zasnoubení s jistou slečnou Durandovou — Marie (jak se ukázalo, právem) popírá, že by k sňatku došlo. ↩
Pozn. překl.: „říká se, že tě vdávají“ (on dit que l'on te marie) — populární francouzská píseň, stálice salonního kytarového repertoáru. ↩
Pozn. překl.: „Balandard“ — dobový lidový výraz pro zámožného měšťana bez titulu; běžné, počestné jméno evokující francouzskou obchodnickou vyšší střední třídu. Marie tím říká, že by si raději vzala nové peníze s dobrými styky než zchudlého aristokrata. ↩