❦
Neděle 8. května 1881
Dimanche 8 mai 1881
Teď jsem skoro šťastná, když vidím, že se mé zdraví hroutí následkem štěstí, jaké mi nebe neposílá. A až budu úplně vyřízená, snad se všechno změní — a pak už bude pozdě.
A présent je suis presque heureuse de voir que ma santé se détraque par suite des bonheurs que le ciel ne m’envoie pas. Et quand je serai totalement finie, tout changera peut-être et alors il sera trop tard.
Každý za sebe, to je pravda, ale přesto má rodina předstírá, jak moc mě miluje, a nedělá nic... Sama už nic nevím, mezi mnou a zbytkem světa je clona. Kdyby člověk věděl, co je tam na druhé straně — ale neví, ostatně právě ta zvědavost mi smrt učiní méně příšernou. Tohle je snad život?! zeptejte se kohokoli! Ztratila jsem kvůli němu ducha i veselost i elán, a když dvakrát za měsíc vidím tři psy, jsem celá vyjevená a ustrašená, bojím se nepříjemností, věcí protivných, tvrdých, smutných.
Chacun pour soi, il est vrai, mais pourtant ma famille affecte de tant m’aimer et elle ne fait rien... Je ne sais plus rien moi-même, il y a un voile entre moi et le reste de la terre. Si on savait ce qu’il y a là-bas, mais on ne sait pas, du reste c’est cette curiosité qui me rendra la mort moins affreuse. Est-ce une vie ça !!! demandez-le à n’importe qui ! J’en ai perdu et l’esprit et la gaieté et l’entrain, quand deux fois par mois je vois trois chiens, je suis ahurie et peureuse, je crains des embêtements, des choses vexantes, dures, tristes.
Desetkrát za den vykřiknu, že chci zemřít, ale to je jen forma zoufalství; mé zoufalství nepřekáží mé rodině, nikdy jim nic neřeknu a vídám je u stolu. Člověk si myslí, že chce zemřít, a není to pravda, je to způsob, jak říct, že život je hrozný; ale člověk pořád chce žít, a stejně, zvlášť v mém věku.
Je m’écrie dix fois par jour que je veux mourir mais c’est une forme de désespoir; il il ne gêne pas ma famille mon désespoir je ne leur dis jamais rien et les vois à table. On pense, je veux mourir et ce n’est pas vrai, c’est une façon de dire que la vie est horrible mais on veut vivre toujours et quand même surtout à mon âge.
Ostatně se nedojímejte, mám před sebou ještě nějaký čas. Nelze nikoho obvinit. To Bůh tomu tak chce. Kdyby byl chtěl, mohl mě vytáhnout z mého pekla sňatkem, náhodou — to se prý stává.
Du reste ne vous attendrissez pas, j’en ai encore pour quelque temps. On ne peut accuser personne. C’est Dieu qui veut ça. S’il avait voulu il aurait pu me tirer de mon enfer par un mariage, un hasard, ça arrive à ce qu’il paraît.