Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 5. května 1881

Večeře v Grand Hôtelu, v partě, [Začerněné slovo: tatínek,] máma, teta, Dina, já, starý kníže, Alexis a du Sautoy. Alexis je velmi milý, povídáme si, ale ten chlapec, krom toho, že nic neznamená, se velmi snadno opije, a pak, ač zůstává zhruba slušný... je to otravné. Mě ta záměrná otupělost děsí. Říká, že mu to dává zapomenout na jeho neštěstí... je to odporné. Pak jdeme na „Malého vévodu“ do Renaissance.
Spím, nemám ráda operetu; pár jich je spjatých se vzpomínkami z dětství a raného mládí a ty zůstávají vždycky zábavné, ale všechno, co se napsalo od „Modrovouse, Krásné Heleny, Orfea, Giroflé-Giroflé“, je mdlé.

Poznámky

Pozn. překl.: „Malý vévoda“ (Le Petit Duc, 1878) — oblíbená opereta Charlese Lecocqa, uváděná v divadle Théâtre de la Renaissance. Marie neměla pro žánr operety valnou trpělivost. ↩
Pozn. překl.: výčet operetních klenotů ze zlatého věku francouzské operety: „Modrovous“ (Barbe-bleue, 1866), „Krásná Helena“ (La Belle Hélène, 1864), „Orfeus v podsvětí“ (Orphée aux Enfers, 1858, přeprac. 1874) a „Giroflé-Girofla“ (1874, Lecocq). Mariin vkus tíhne ke klasikám z doby druhého císařství. ↩