❦
Úterý 3. května 1881
Mardi 3 mai 1881
Na Salonu s Gabrielem, ale je to velmi protivné mít tetu v patách; říká se, že je snadné se ztratit — ne, když člověk chce. Zkoušela jsem to desetkrát a nešlo to. Teta jde krok co krok za mnou, máma mě shovívavě nechává být, nesnáším ani jeden, ani druhý způsob... Moje rodina je protivná. Bavíme se tím, že vychvalujeme obraz, který jeden vyznamenaný pán se znaleckým výrazem nahlas shledával příšerným; odešel a vrhl po nás opovržlivý pohled. V půl páté se rozcházíme, vracím se domů. Gabriel zítra odjíždí, mrzí mě to dvacet minut.
Au salon avec Gabriel mais c’est très agaçant d’avoir ma tante sur les talons, on dit qu’il est facile de se perdre, pas quand on veut toujours. J’ai essayé dix fois et impossible. Ma tante suit pas à pas, maman lâche avec complaisance, je déteste l’une et l’autre manière... Ma famille est agaçante. Nous nous amusons à louer un tableau qu’un monsieur décoré et à l’air connaisseur trouvait atroce tout haut, il est parti en nous lançant un regard de mépris. A quatre heures et demie nous nous quitons, je rentre. Gabriel part demain, j’en suis fâchée pendant vingt minutes.
Ale zlobím se na něj... totiž ne, ale musí přece vědět, jací jsme, a to mě ponižuje. Lidé se na můj obraz dívají, s překvapením to zjišťuji.
Mais je lui en veux... c’est-à-dire non, mais il doit bien savoir comment nous sommes et cela m’humilie. On regarde mon tableau, je le constate avec surprise.
A pomyslet, že jsem mívala hlas, který by ženě vynesl jmění, a že jsem ho nejen ztratila! Ale že...
Et dire que j’avais une voix qui pouvait faire la fortune d’une femme et que non seulement je l’ai perdue ! Mais que...