Sobota 23. dubna 1881

Odnesla jsem podobiznu Tonymu, ten nejdřív soudí, že je velmi dobře komponovaná, pak po různých radách [Začerněná slova: říká, že je překvapivě] dobrá na někoho, kdo nepracoval déle než já.
— Ano, je to překvapivě dobré, a budete-li dál pracovat jako...
Ale skočím mu do řeči s výkřikem, že budu pracovat ještě víc, co nejvíc budu moci, a ještě víc.
Jsem nadšená, je to překvapivě dobré — konečně! Nedělám tedy jen úctyhodné pokroky. Ach, oddechuji si!
Už jsem se zařadila mezi úctyhodné žačky... Ach, u sta hromů, jaké štěstí.
Podobizna je hezká, je oblečená do bílých batistových šatů s kulatým, řaseným výstřihem, krátké nabírané rukávy s manžetami, růžová stuha kolem pasu pod prsy, slámově žlutý šál ovinutý kolem ní a zakrývající paže, levá ruka nedbale drží růži... Hlava zpříma, čelem, napůl velmi světlý stín a napůl světlo. Neutrální pozadí, teplá průsvitná šedozelená. Nemyslete si, že se pokládám za nadanou, ještě ne, ale je to hezky komponované, ta žena je hezká a je to překvapivě dobré na někoho, kdo nepracuje dlouho.
Vracíme se z kostela, je pět hodin, ale protože jsme s sebou přivedli Alexise, hodinu jsme se pořádně nasmáli, takže jsme se ve skutečnosti vrátili v půl čtvrté. „Zápisník jednoho světáka“ vám ty nádhery vylíčí, byla tam paní de Péronney s Trubeckými, můj otec se objal s velvyslancem a seznámil mě s ním. Mnoho přátel, Turquan, du Sautoy, Aladro, Tchoumakoff a tak. Večeřeli jsme u čestného stolu jako každý rok a jako každý rok se má toaleta nepovedla, byť lépe. Šaty z hedvábného mušelínu posetého drobnými výšivkami, ve stylu Ludvíka XV. Jsou velmi hezké, ale nejsou ono. Jsem opravdu hloupá, že zapomínám, že nikdy nesmím svou krásu přehánět — zkrátka, ve tváři jsem byla pěkná. Dina je tak zbožná! Je to obdivuhodné. Já při mši myslím na Cassagnaca.

Poznámky

Pozn. překl.: batist — velmi jemná, lehká tkanina (bavlněná, lněná nebo hedvábná) užívaná na elegantní letní oděvy a spodní prádlo. Pojmenována po francouzském tkalci Jeanu Baptistovi ze 13. století.
Pozn. překl.: „Le Carnet d'un mondain“ (Zápisník jednoho světáka) — společenská rubrika listu Le Figaro vycházející pod pseudonymem „Etincelle“ (Jiskřička), kterou psala paní de Peyronney (vikomtesa de Létorières) a látku jí dodával Saint-Amand. Marie očekává, že její velikonoční vystoupení bude popsáno.