Neděle 24. dubna 1881

Kněžna, její manžel, pak Engelhardtová, Cerná. Zatímco mě kněžna bere na projížďku do Lesa, přichází celá ta parta Gaviniových, Odette, Valentine, Linsingenová. Stůl je prostřen podle zvyku a po celou dobu se nabízí jídlo.
Pak narychlo svolaná večeře, čtyři Karageorgevičové, du Sautoy, Bailleulová. Všichni jsou velmi veselí, ale mně je, jako by mi někdo něco provedl; a ta dobrácká veselost těch chlapců mi připadá jako nedostatek vychování.
Sen, který věstí ponížení. Ostatně každé ráno začínám tím, že se ptám, z které strany by mohla přijít ta nepříjemnost, která nepochybně přijde — je to, jsem si teď jistá, určitá nemoc, následek dvou tří velkých podlostí, které mi nebe seslalo. Z toho se musí dát vyléčit, nějaký velký lékař-psycholog, neboť to přece není přirozené a ty ustavičné obavy jsou způsobeny nervovými poruchami... Ach, jak je to všechno!... Zkrátka.
Mluví o mně zle, protože jsem umělkyně. Představuji si ty věci, které se o mně vyprávějí... nepochybně takové výmysly, že bych z nich byla úžasem bez sebe. Bůhví, co se může povídat... ale taky jsem před hlupáky neopatrná.
Onehdy se před tou husou matkou Tchoumakoffovou jdu na něco potichu zeptat Alexise, a když Tchoumakoffová naléhala, aby to věděla, řeknu jí jako něco nehorázného, že se to dá říct jen mužům, a se smíchem a víte přece s tím výrazem, který znamená, že chce člověk schválně říct nějakou hloupost.
A ta husa se nakloní a ptá se mě, jestli uhodla: — Řekla jste mu paroháč, viďte?
Zůstala jsem z toho jako opařená.
Pracuji na sedmatřicítce, dvanáctiletá holčička, nahé torzo, a v nepřítomnosti umělce čmárám po plátně. Není to z domýšlivosti, že bych chtěla udělat obraz, ale člověk najde pohyby, a pak mám ráda, když je nějaká myšlenka i ve studii.

Poznámky

Pozn. překl.: paroháč (cocu) — francouzsky muž, jehož žena je nevěrná. V dobré společnosti to slovo působilo pohoršlivě, zvláště z úst mladé ženy. Marie shledává odhad oné starší dámy výmluvným o jejím vlastním smýšlení.
Pozn. překl.: sedmatřicítka (le 37) — Mariin soukromý ateliér v ulici (přesná adresa není uvedena) na čísle 37, kde pracovala nezávisle, mimo Académie Julian.