Pátek 15. dubna 1881

V Gil Blasu se objevil článek o Berthe, je tam všechno až na jména, a i ta uhodnou ti nejméně bystří. Ten příběh s Blancem, šek na sto tisíc franků, který šel Robert vyzvednout a deset tisíc franků si z něj nechal pro sebe. Všechny ty hanebnosti a věci, kterým jsem nechtěla věřit, když je vyprávěli ti malí Karageorgevičové. Ale ten novinový článek ještě nic není, dodavatelé až po tu malou švadlenku otevřeně, nestydatě říkají, že se z ní stala kokotka. Tuhle zimu v Nice večeřela, procházela se a chodila do divadla s Laure Hermannovou a Peegerovou.
Jakkoli to může znít obludně, přichází to z tolika stran, že tomu člověk musí věřit. A k dovršení všeho opustila matčin byt a ubytovala se v ulici Le Pelletier 4.
Je to hrozné, ale všechno k tomu jako schválně přispělo. Předně výstřední Berthina povaha a pak, a hlavně, Robert. To on udělal všechno, a než si ji vzal, možná už pomýšlel na to, že s ní bude kupčit. Hned napoprvé jsem toho špinavého chlapíka prokoukla.
Zdálo se mi o Cassagnacovi, který spáchal sebevraždu, brodila jsem se v kalužích jeho krve, pak jsem se mu vrhla do náruče a vykřikla, že chci zemřít s ním.
Pak to bylo u Juliana, který mi s úšklebkem ukazoval Cassagnaca na provizorním loži a radoval se, že vidí ten román — já ošetřuji raněného. Kolem bylo spousta lidí a já se pořád schovávala, aby mě Cassagnac nezahlédl; ten byl po čtyřiadvaceti hodinách uzdraven, z čehož jsem byla tak nějak nespokojená.
Načež jsem se s lítostí probudila. Není to ponižující, pořád se vracet k tomu muži, který možná už ani neví, jestli existuji, který na mě nikdy nemyslel jako na někoho milého, který o mně má špatné mínění, kterého jsem poznala, když jsem byla duchem napůl vyspělá, říkala netaktnosti, bláznivosti... zkrátka spoustu hran, které se od té doby zaoblily. Možná jsem tehdy byla zajímavější... to všechno, to všechno, to všechno... Zkrátka, co je jasné a co vám musí všechno vysvětlit: Vy víte, čím je on pro mě. A já pro něj nejsem Ničím.
To je ponižující a hloupé! Ale vždyť je to bláznivé, pitomé, kreténské, provinční, domovnické, šosácké, staropanenské takhle lpět na vzpomínce na někoho lhostejného!!
To uprostřed Paříže, s malbou v plném proudu, se tak zarputile držím téže myšlenky už bezmála tři roky, co je ženatý?!! Kdyby to byla ta pověstná Láska, inu, trpěla bych, vždyť se prý z ní stůně, z ní umírá. Jsem sice nemocná, ale to není kvůli tomu. Je to zkrátka jen směšná stránka mé povahy, anebo to, že ze mě začíná být stará panna, dvaadvacet let, ale vždycky jsem byla taková. A pak nedostatek rozptýlení, jsem přímo v Paříži, ale na to, že jednou vyjdu, žiju zavřená celé měsíce. To by mě nějaký nicotný Gabriel rozptýlit nedokázal. Vlastně kdyby mi ten klerikál Cassagnac nebyl ničím, stejně bych na něj nemyslela, byla bych naprostá poustevnice.
Nechala jsem se vyfotografovat u Waléryho v kostýmu, Dina také. Máme návštěvy, Tchoumakoff, Goldsmid, Kireyewsky a paní Gaviniová, která zůstává dlouho a vypráví, že Appletcheieff řekl, že chová k paní Gaviniové věčnou nenávist, protože nám zařídila pozvání k Dalmasovi a protože se o mně píše ve Sportu a o jeho ženě ne. To on nepochybně také klevetil u královny. Paní Gaviniová pozvání dostala, my ne. Královna pozvala ústně, ale vizitky rozesílají Altavillovi, a ti se po Appletcheieffovi nepochybně poptali na velvyslanectví u Bachmetieffa. Tak je to úplné. A to všechno kvůli tomu procesu! Pane Bože! Sám můj otec říká, že není kvůli čemu dělat povyk a že kdyby se místo lavírování, otálení a vlečení jelo do Ruska to skončit, nebylo by už nic. Jako ta Soulimova aféra! To se toho napovídalo! To nadělalo rámusu, to se v tom všichni vyváleli ve špíně! (Bratři Babaninové nafackovali jednomu policejnímu úředníkovi), máma se hned po příjezdu do Ruska přihlásila a okamžitě ji od probíhající věci odstrčili, jako by do toho neměla co mluvit. Píšu jako opilec, ale jsou to věci příliš protivné, než abych je řekla pořádně.
Nikdy v životě si neuděláte představu o tuposti mé rodiny! Člověk by věřil, že má nějaký zájem na tom škodit si! Onehdy otec dlouho mluvil s tetou, aby ji přiměl k odjezdu. Ó ano, jak by ne! Ona si myslí, že je elegantní mluvit o Rusku zle, a strojí se.
Ach, z toho by člověk zuřivostí začal zpívat.
Zatím to odnáším já. Nebýt pozvána ke královně... lidé se o tom dozvědí a [Začerněné slovo: Cassagnac] se to také může [Začerněné slovo: dozvědět]. Zkrátka už to začíná být svým způsobem zábavné. Cítím se polichocena pozorností a vytrvalostí, s níž mě nebe pronásleduje.

Poznámky

Pozn. překl.: „Gil Blas“ — pařížský deník založený roku 1879, známý literárním obsahem a drbárenskými rubrikami. Mnozí spisovatelé v něm uveřejnili své prvotiny. Odhalení bez uvedení plných jmen bylo běžným způsobem, jak rozvířit skandál a přitom si podržet popíratelnost.
Pozn. překl.: rue Le Pelletier — ulice v 9. pařížském obvodu poblíž Opery, v té době spojovaná s módními vydržovanými ženami a byty polosvěta.
Pozn. překl.: Waléry — módní pařížský fotograf Stanisław Julian Ostrowoski zvaný Waléry (1838–1900), který měl ateliér na boulevardu des Capucines 39. Fotografoval velké krásky a celebrity své doby.
Pozn. překl.: „policejní úředník“ (ispravnik) — ruský okresní policejní náčelník. Aféra Babanine–Soulima byla zřejmě rodinný právní spor z jejich ruských statků, spojený s napadením místního úředníka — typický provinční spor, jaký se v ruském byrokratickém soudnictví vlekl léta.