❦
Středa 6. dubna 1881
Mercredi 6 avril 1881
Otec mě zdrží do devíti hodin, prosí, ať nejdu pracovat, ale mé torzo mě příliš zajímá, a tak vznešenou rodinu vidím zas až u večeře, po níž odcházejí do divadla a já zůstávám sama. Otec vůbec nechápe, že člověk může být umělcem a že to může přinést slávu. Chvílemi věřím, že takové názory má schválně.
Je suis retenue jusqu’à neuf heures par le père qui prie que je n’aille pas travailler mais mon torse m’intéresse trop et je ne revois l’auguste famille qu’à dîner, après quoi, ils s’en vont au théâtre et je reste seule. Mon père ne comprend pas du tout qu’on puisse être artiste et que cela puisse rapporter de la gloire. Je crois par moment qu’il fait exprès d’avoir de pareilles idées.
Sledujte poslední polemiku mezi Cassagnacem a Mitchellem,1 začala myslím v úterý a skončila včera. Hrsti urážek a sprosťáren.
Suivez la dernière polémique entre Cassagnac et Mitchell, ça a commencé je crois mardi et fini hier. Des poignées d’insultes et de gros mots.
Girardin2 řekl, že „je to znevážení urážky“.
Girardin a dit que « c’est la déconsidération de l’injure ».
A Cassagnac k dovršení všeho opěvuje vlastní ctnosti mezi dvěma řádky špíny proti panu Mitchellovi. Vidím to já špatně, anebo je to skutečně odporné? Ale kde jsou tedy hrdinové, kde jsou ti čistí, kde jsou ti praví??
Et Cassagnac pour comble qui chante ses propres vertus entre deux lignes de saletés contre M. Mitchell. Est-ce moi qui vois mal ou bien est-ce en réalité répugnant ? Mais alors où sont les héros, où sont les purs, où sont les vrais ??
Pořád to [není] bulvár Malesherbes 151. Což mi nebrání toho pána zbožňovat. Je to špinavé! A ta Acardová a matka Couveletová a to dítě? A ten císařský pád? A ty rozpory, ty slabosti, ta odvolávání „Pays“? Tak tomu tedy Láska nevadí?? Zřejmě ne. Ale z čeho je tedy ten cit utkán? Proč je jediným mužem, jemuž bych mohla říct všechno, s nímž se všude vidím šťastná, kterého stále nacházím v každé situaci, jakou si ve snech vykresluji? Je tím cílem nejvyšším? Copak jím Audiffret nebyl několik měsíců? Ano, v dětství a z ješitnosti. A pak Antonelli? Nic. A Larderel — pomíjivé a pokořující bláznovství, vyvolané trápeními, a celou tu zimu jsem byla jako pominutá po tom článku ve „Figaru“ o bílém košíku; Larderel byl chorobný rozmar a jeho tři sta tisíc franků renty na obzoru.
Ce n’est toujours [pas] Boulevard Malesherbes 151. Ce qui ne m’empêche pas d’adorer ce monsieur. Est-ce sale ! Et la fille Acard et la mère Couvelet et l’enfant ? Et la dégringolade impériale ? Et les contradictions, les faiblesses, les palinodies du « Pays »? Ça n’empèche donc pas l’Amour ?? Paraît que non. Mais alors de quoi est-il fait ce sentiment ? Pourquoi est-il le seul homme à qui je pourrais tout dire, avec qui je me représente heureuse partout, que je retrouve toujours dans quelque situation que je me figure en rêves. Il est le but suprême ? Est-ce que Audiffret ne l’a pas été pendant quelques mois ? Oui, dans l’enfance et par vanité. Et puis Antonelli ? Rien. Et Larderel une folie passagère et avilissante, produite par les chagrins et j’ai été comme folle tout cet hiver après l’article du « Figaro » sur le panier blanc, Larderel c’était un caprice maladif et ses trois cent mille francs de rente en vue.
Ale ostatně ti hejskové a Alexis a Soutzo a Gabriel — byla bych z nich... vykřesala nesmírné věci před třemi lety a i teď, kdybych měla čas. Vymýšlím si někdy příběhy, i s Gabrielem i s jinými, ale ani ve snu to není ono... je tu jen ten druhý a pro něj samého. Ale co z něho samého zbývá?
Mais du reste ces petits freluquets et Alexis et Soutzo et Gabriel mais j’en aurais fait... des choses immenses il y a trois ans et même maintenant si j’avais le temps. Je m’invente quelquefois des histoires, et avec Gabriel et avec d’autres mais même en rêve ce n’est pas ça... il n’y a que l’autre et pour lui-même. Mais que reste t-il de lui même.
Jeho zjev? Pouze??
Son physique ? Seulement ??
Proč tedy ten bratrský či dceřiný cit, ty sny o rozkošných hovorech, o sladkém přátelství? Ta důvěra... bláznivá, bezmezná, ta touha svěřit mu vše; aby mi byl tím, čím mi nikdo na světě nebyl — přítelem, důvěrníkem, mým druhým já. Takové přítelkyně z penzionátu má člověk v románech. Já jsem žádné nikdy neměla a ani si je nepřeji, jsouc si jista, že všechna ta přátelství neobstojí před společenskou závistí či jinými ohledy.
Pourquoi alors ce sentiment fraternel ou filial, ces rêves d’adorables causeries, de douce amitié. Cette confiance... folle, illimitée, ce désir de tout lui confier; qu’il me soit ce que personne au monde ne m’a été, l’ami, le confident, l’autre moi-même. On a des amies de pension comme cela dans les romans. Moi je n’en ai jamais eu et n’en souhaite pas, étant certaine que toutes ces amitiés ne tiennent pas devant les jalousies mondaines ou d’autres considérations.
Inu, není to jeho zjev, tak co tedy? Charakter veřejného člověka shledávám strojeným a falešným. A člověka soukromého? Často jsem ho podezírala ze všemožných hanebností a ani teď ho nepokládám za čistého navzdory té nezdolné sebejistotě, díky níž stejně vždycky dopadne na všechny čtyři v té dobře známé rytířské póze. Jak na něj při takovém soudu mohu myslet? Jsou lidé, kteří milují příšery, ale ti je vidí jako anděly. Já snad nejsem slepá? Možná soudím dokonce příliš přísně... Ale co tedy???
Eh bien ce n’est pas son physique, alors quoi ? Je trouve le moral de l’homme public poseur et faux. Et l’homme privé ? Je l’ai souvent suspecté de toute espèce d’ignominies et je ne le crois encore pas propre malgré cet indomptable aplomb qui le fait quand même et toujours retomber sur ses pattes dans la pose chevaleresque bien connue. Comment le jugeant ainsi puis-je y penser ? Il y en a qui aiment des horreurs mais ceux-là les voient en anges. Mais moi, je ne suis pas aveugle ? Je juge peut-être trop sévèrement même... Mais alors ???
Počkejme se soudem... možná se najde nějaký muž, k němuž pocítím Lásku, a pak uvidím, že k tomuhle to byla jen... fata morgána.
Attendons pour juger... il se trouvera peut-être quelque homme pour lequel j’aurai de l’Amour et alors je verrai que pour celui-ci ça n’a été qu’un... mirage.
Zatím mám v srdci i v hlavě jen jeho.
En attendant je n’ai que lui dans le cœur ou dans la tête.
Ale... ale nikdy bych neskončila, je to nevysvětlitelné. Nevěřila jsem, že jsem schopná takových nízkostí! Tak já si dokážu poplést hlavu kvůli komukoli? Kvůli nějakému komediantovi? to je velmi nebezpečné, já, která jsem uvažovala! A uvažuji ještě, ale není to k ničemu. Nejsem bláznivá, že takhle snižuji toho muže, který se vyrovná kterémukoli jinému a který má krom toho jakousi slávu a talent?
Mais... mais je n’en finirais pas, c’est inexplicable. Je ne me croyais pas capable de telles bassesses ! Je puis alors me monter la tête pour n’importe qui ? Pour un saltimbanque ? mais c’est très dangereux, moi qui raisonnais ! Et je raisonne encore mais ça ne sert à rien. Ne suis-je pas folle d’avilir ainsi cet homme qui en vaut bien un autre et qui en outre a une sorte de gloire et de talent ?
Poznámky
Pozn. překl.: Robert Mitchell, bonapartistický poslanec za La Réole (Gironde), který se přidal k princi Napoleonovi, Cassagnacovu protivníkovi uvnitř strany; v létě 1881 bonapartisty opustil (Journal du Lot, 11. srpna 1881). ↩
Pozn. překl.: Émile de Girardin (1802–1881) — průkopník levného francouzského tisku; zemřel 27. dubna 1881. ↩