❦
Pondělí 7. března 1881
Lundi 7 mars 1881
Zdá se mi, že to dcera ví, ať mi matka tvrdila cokoli. Tento týden mi stojí modelem ona.
Il me semble que la fille le sait malgré ce que la mère m’a dit. C’est elle qui me pose cette semaine.
Zatracený život! Ach, to jsem v pěkné kaši. Člověk by se z toho šel utopit do stoky. Předně musím celý den koukat slečně de Villevieille do tváře; navíc rozladěná ze včerejška spáchám takovou hrůzu, že ji v pět hodin setřu. Julian není spokojen, a protože jsem hodné děvče, cítí se povinen pronést tirádu a řekne mi:
Sacré existence ! Ah ! je suis belle. C’est à aller se noyer dans un égoût. D’abord de regarder en face Mlle de Villevieille toute la journée; du reste tracassée par hier je fais une saleté que j’efface à cinq heures. Julian n’est pas content et comme je suis bonne fille il se croit obligé à une tirade et me dit:
„Víte, i kdyby byl ten obraz hotový a dobře hotový, pořád mu bude scházet jedna vlastnost.“
— Voyez-vous ce tableau serait fini et bien fini qu’il lui manquera toujours une qualité.
„Která?“
— Laquelle ?
„Malířská kvalita...“
— La qualité de peinture...
„S tím nic nenadělám, pane.“
— Je n’y puis rien monsieur.
„...a to je tím, že nedokončujete naráz...“
— ... et cela tient à ce que vous ne finissez pas du coup...
Ale slovo padlo ke svrchované jásavé radosti Amélie a vysvětlivky už byly k ničemu. Ten velký hlupák Julian to sám pochopil podle mého zsinalého obličeje a podle toho, jak si připravuji paletu. Člověk může být přísný, jak chce, ale nepřijde a neřekne něco takového; Amélii už šest let říká, že to má špatně nakreslené, ale nepřijde a neřekne: „Vy nikdy nebudete umět kreslit.“
Mais le mot était dit à la suprême jubilation d’Amélie, les explications ne servaient de rien. Cette grosse bête de Julian l’a compris lui-même à ma figure blême et à la façon dont je fais ma palette. On peut être tout ce qu’il y a de plus sévère mais on ne vient pas dire des choses pareilles, il dit à Amélie depuis six ans que c’est mal dessiné mais il ne vient pas dire - vous ne dessinerez jamais.-
Řekl mi to možná proto, aby udělal radost jí (vždyť to ona mu vymohla vyznamenání prostřednictvím svého příbuzného Léona Saye) a aby ji odškodnil za Tonyho přísnosti. V sobotu řekla, že na Tonyho docela kašle, protože jedno říká, když je žačka u toho, a něco jiného, když se žačka otočí zády. To byla malá kapka jedu v radosti, kterou jsem měla z toho, co mi řekl. Ale je-li Tony takový, proč nepočká, až se Amélie a jiné otočí zády, aby jim řekl, co si o nich myslí?
Il m’a dit cela peut-être pour lui faire plaisir, (c’est elle qui l’a fait décorer par Léon Say son parent,) et pour la dédommager des sévérités de Tony. Samedi elle a dit qu’elle se fichait pas mal de Tony qui disait une chose quand l’élève était là et une autre quand l’élève avait le dos tourné. C’était une petite goutte de poison dans le plaisir que j’avais de ce qu’il m’avait dit. Mais s’il est ainsi Tony pourquoi n’attend-il pas qu’Amélie et d’autres aient le dos tourné pour leur dire leurs vérités.
To všechno je hloupé a směšné, ale nemohu se ubránit vzteku, když pomyslím na Améliinu radost a na to, jak se teď baví, když se svěřuje služebné, které tu věc nafoukne — je tak prolhaná, až je to příšerné.
Tout cela est bête et ridicule mais je ne puis m’empêcher de rager en pensant à la joie d’Amélie maintenant et au bon sang qu’elle se fait en faisant ses confidences à la bonne à qui elle exagérera la chose, elle est si menteuse que ça en est épouvantable.
Tedy platím protržený obraz, platím rám obrazu, který maluji pro Juliana a kvůli kterému mi dnes řekl tu věc. Krom toho se vídám s Villevieille. Její matka je bláznivá. Žádat mě o pět tisíc franků — a kde je vezmu?
Donc je paye le tableau crevé, je paye le cadre du tableau que je fais pour Julian et pour lequel il m’a dit cette chose aujourd’hui. En outre je vois Villevieille. Elle est folle sa mère. Me demander cinq mille francs et où les prendrai-je.
Žádá se snad o něco takového mladé dívky? Je to taktní? A pak ty sliby podpory? Je snad i to taktní?
Est-ce qu’on fait de ces demandes aux jeunes filles ? Est-ce délicat ? Et puis ces promesses d’appui ? Est-ce encore délicat ?
Co si myslí? Ach ty zchudlé a nuzné markýzy! Nevím, je-li jejich pošetilá pýcha odporná, anebo ubohá a směšná. Zkrátka to ona se pokusila mě využít, a jsem to já, kdo se stydí a je z toho vyvedená z míry. Zatelegrafovala jsem panu Bashkirtseffovi, a pošle-li peníze, dám jim je, byť si při tom říkám, že jsem hloupá. Obvykle je mou největší radostí prokazovat lidem laskavost, často jsem snila o štěstí, jaké bych měla z toho, že lidi vytáhnu z nesnází. Proč jsem tedy zrovna tady tak pobouřená a znechucená?
Qu’est-ce qu’elle pense ? Ô ces marquises déchues et besogneuses ! Je ne sais si leur sot orgueil est odieux ou misérablement ridicule. Enfin c’est elle qui a fait une tentative d’exploitation et c’est moi qui en suis honteuse, détraquée. J’ai télégraphié à M. Bashkirtseff et s’il envoie l’argent je le leur donnerai tout en me disant que je suis idiote. Généralement mon plus grand plaisir c’est d’obliger les gens, j’ai rêvé bien souvent un bonheur que j’aurais de tirer les gens d’embarras. Pourquoi donc ici je suis révoltée et dégoûtée.
A proč Julian musel zrovna přede mnou vykládat Villevieille mé malířské nedostatky! Je to blázen, ten člověk — copak je to má matka, anebo jsem snad já pitomá? Tady otec Julian provedl něco, co nezapomenu, to se nedá napravit. Jsem ponížená a znechucená tím obrazem, který bych s rozkoší protrhla, kdyby to Amélii nedělalo takovou radost.
Et qu’est-ce que Julian avait besoin d’expliquer à Villevieille là devant moi, mes défauts en peinture ! Il est fou cet homme, est-ce qu’elle est ma mère ou suis-je imbécile ? Là, le père Julian a fait quelque chose que je n’oublierai pas, ça ne se répare pas. Je suis humiliée et dégoûtée du tableau que je crèverais avec délices si ça ne faisait tant de plaisir à Amélie.
Brání mi to mít radost z toho, že vidím svůj článek otištěný v La Citoyenne.1 Přečtěte si i ten Hubertinin, je velmi pozoruhodný.
Ça m’empêche d’être contente de voir mon article imprimé dans La Citoyenne. Lisez aussi celui de Hubertine qui est très remarquable.
A pak — proč musela dodávat, že její dcera je na prahu, dvě ku jedné, převelikého sňatku. Kdopak tomu uvěří? A ten způsob, jakým mluvila... ta žena na takové věci musí být zvyklá... ostatně se z toho nemohu vzpamatovat!
Et puis qu’est-ce qu’elle avait besoin d’ajouter que sa fille était à la veille de faire, deux chances contre une, un grandissime mariage. Qui est-ce qui va croire ça ? Et la façon dont elle a parlé... cette femme doit avoir l’habitude de ces choses... du reste je n’en reviens pas !
A tu dostávám od markýzy další dopis — musím říct, že jsem jí psala, že jsem podnikla jistý krok a doufala v úspěch. Naprosto mě to znepokojuje. S tímhle měli přijít až po obraze.
Voici que je reçois une nouvelle lettre de la marquise, il faut dire que je lui avais écrit pour dire que j’avais une démarche et que j’espèrais réussir. Cela me trouble absolument. On aurait dû me faire cela après le tableau
Poznámky
Pozn. překl.: Marie přispěla článkem o umění do feministického listu La Citoyenne, který Hubertine Auclertová založila počátkem roku 1881. Hubertine Auclertová (1848–1914) byla nejradikálnější francouzskou sufražetkou té doby a zakladatelkou Société du droit des femmes. ↩