❦
Neděle 6. března 1881
Dimanche 6 mars 1881
První večer Pattiové.1 Bílé šaty s girlandou živých bílých růží přehozenou jako šerpa. Hezká.
Première soirée de la Patti. Robe blanche avec cordon de roses blanches naturelles en sautoir. Jolie.
Gaviniovi a Saint-Amand. Miranda. Nádherný sál, celá Paříž, ale není čas to vypsat — tady je tajemný lísteček od paní de Villevieille. Má první domněnka byla správná, ačkoli jsem ji rozhořčeně zavrhla; tady je druhý dopis, který vysvětluje naše setkání. Je to poprvé, co mě nějaká starší, vážená žena se slzami v očích žádá o peníze. — Sešla jsem dolů a nasedly jsme do drožky, kde se mi svěřila.
Les Gavini et Saint Amand. Miranda. Salle superbe, tout Paris mais pas le temps de dire, voici un billet mystérieux de Mme de Villevieille. Ma première supposition était la bonne bien que je l’eusse repoussée avec indignation, voici la seconde lettre qui explique notre entrevue. C’est la première fois qu’une femme âgée, respectable, en larmes me fait une demande d’argent.- Je suis descendue et nous sommes montées dans un fiacre où elle m’a fait sa confidence.
Jsem z toho celá rozrušená.
J’en suis toute bouleversée.
Je to nadmíru nepříjemné, hlavně protože mi to ty dámy snižuje v očích; nechtěla bych být zlá, ale nepřipadá vám to zvláštní?
C’est excessivement ennuyeux surtout parce que cela me diminue ces dames, je ne voudrais pas être méchante mais ne le trouvez-vous pas étrange.
Svěřovat strasti svého postavení mně, kterou viděla pětkrát a která zná její dceru z ateliéru — je sice pravda, že jsme zjistily, že máme společné přátele, a Gaviniovi vídají všude slečnu de Villevieille, která je už dost zralá a chodí ven sama.
Me confier les douleurs de sa situation à moi qu’elle a vue cinq fois et qui connais sa fille de l’atelier, il est vrai que nous nous sommes trouvées avoir des amis communs, et les Gavini voient partout Mlle de Villevieille qui étant très mûre sort seule.
(Tony byl se mnou spokojený a nespokojený s Amélií, která řekla, že na jeho mínění kašle a tak.)
(Tony a été content de moi et mécontent d’Amélie qui a dit qu’elle se fiche de son opinion etc.)
Bída pod skvělým zevnějškem je stejně příšerná jako bída v hadrech, a tak jsem rozpolcená mezi soucitem a strašlivou nedůvěrou. Je tak smutné rozněžnit se nad nehodnými lidmi. Já cítím opravdové ponížení, když odhalím malichernost či nízkost lidí. Ráda zaplatím, ale ať si ten, kdo z toho těží, zachová alespoň svou důstojnost.
La misère sous des dehors brillants est aussi épouvantable que sous les haillons, aussi je suis partagée entre la sympathie et une atroce méfiance. C’est si attristant de s’attendrir sur des gens indignes. Moi je ressens de véritables humiliations quand je découvre la petitesse ou la vilenie des gens. Je veux bien payer mais que celui qui en profite garde au moins sa dignité.
Mám tam za svým obrazem jeden Julianův obraz, už trochu protržený, který jsem v předtuše neštěstí prosila odnést, ale Julian na to nedbá, a když jsem o tom mluvila, řekl, ať dávám pozor (to všechno se smíchem), ale že jestli mu protrhnu plátno, nechá mi je zaplatit. A když jsem trvala na tom, aby je odnesli, nechal ho tam, jako by počítal s nehodou, k níž onehdy skutečně došlo. Amélie se přijde motat kolem mého obrazu. To mě dráždí, a tak ho posunu, aby na něj neviděla — a jak ho posunuji, roh udělá díru přímo doprostřed zad ženy na Julianově obraze.
J’ai là, derrière mon tableau, un tableau de Julian un peu crevé déjà et qu’en prévision d’un malheur j’ai prié de retirer mais Julian n’y prend pas garde et lorsque je lui en ai parlé il a dit que je fasse attention (tout ça en riant) mais que si je crève sa toile il me la fera payer. Et comme j’insistais pour qu’on l’enlève il l’a laissée comme comptant sur un accident qui est en effet arrivé l’autre jour. Amélie vient tourner près de mon tableau. Cela m’agace et je le pousse pour qu’elle ne le voit pas, en le poussant le coin est allé faire un trou au milieu du dos de la femme de Julian.
Ale je to sotva vidět — přesto mi řekl, že mě to nebude stát mnoho, že tak budu mít jeho dílo. Inu, to je skrblictví, je to nepříjemné. Je to pohoršující!
Mais cela se voit à peine malgré cela il m’a dit que cela ne me coûterait pas cher, que j’aurais une œuvre de lui. Eh bien c’est rat, c’est désagréable. C’est choquant !
Není nic zábavného dát šest set franků, ale je mrzuté ztratit úctu, kterou člověk k lidem choval. Rozumíte mi... Tak tedy paní de Villevieille — je tak podivné obracet se zrovna na mě! Jsem z toho ohromená a otrávená!! Ach ne! Nedovedete si představit, jak mě to znepokojuje. Mám tři tisíce franků, ale budu muset zaplatit Julianovi — nechci, aby moje rodina věděla o jeho hamižnosti2 — a pak pět set franků pro „La Citoyenne“,3 protože chci být akcionářkou.
Ce n’est pas amusant de donner six cents francs mais c’est embêtant de perdre la considération qu’on avait pour les gens. Me comprenez-vous... Ainsi Mme de Villevielle, cela est si drôle de s’adresser à moi ! J’en suis abasourdie et ennuyée !!! Ah ! Non ! Vous ne vous imaginez pas ce que cela me trouble. J’ai trois millle francs mais j’aurai à payer Julian, je ne veux pas que ma famille sache sa juiverie et puis cinq cents francs à « La Citoyenne » puisque je veux être actionnaire.
A pak už nechci zůstat bez halíře, často jsem tím trpěla. Ale přísahám vám při Bohu, že kdybych byla přesvědčena o důstojnosti té dámy, dala bych vše — jenže přesvědčena nejsem, jsem otrávená... Ó, jak je to nepříjemné.
Et puis je ne veux plus rester sans le sou, j’ai eu souvent à souffrir de cela. Mais je vous jure Dieu que si j’étais convaincue de la dignité de cette dame je donnerai tout, mais je ne suis pas convaincue, je suis ennuyée... Oh ! que c’est désagréable.
Zatelegrafuji otci (jehož dopisy vám zítra přeložím): „Přítelkyně v nesnázích mě žádá o tři tisíce franků jako půjčku do května. Můžete-li, prokažte mi tuto laskavost telegraficky ihned, velmi zavážete důstojnou ženu i mne. Nemohu tu částku žádat doma bez vysvětlení.“
Je vais télégraphier à mon père (dont je vous traduirai les lettres demain) - une amie dans le malheur me demande trois mille francs à titre de prêt jusque mai. Si pouvez rendez-moi ce service par télégraphe immédiatement, obligerez beaucoup femme digne et moi. Ne puis demander cette somme maison sans expliquer.-
Jako bych ho o to žádala ráda; ale jde to k té celé věci, nevím proč. Krok paní de Villevieille a můj krok se sobě podobají. Oba jsou nepatřičné a málo důstojné. Nejsem hloupá, že se nechám napálit? Nemyslete si, že počítám s tou podporou, kterou mi slibuje; předně bez velvyslanectví mnoho nezmůže, a pak mě ty sliby spíš pobízejí odmítnout.
Si vous pensez que ça m’amuse de lui demander ça; mais cela va avec l’affaire en question, je ne sais pourquoi. La démarche de Mme de Villevieille et ma démarche se ressemblent. Elles sont incongrues et peu dignes toutes deux. Est-ce que je ne suis pas une bête en me laissant prendre ? Ne pensez pas que je compte sur les appuis qu’elle me promet, d’abord elle ne peut pas grand chose sans l’Ambassade et puis ces promesses me poussent plutôt à refuser.
Nechci, aby si někdo kupoval mou přízeň.
Je ne veux pas qu’on achète ma bienveillance.
Poznámky
Pozn. překl.: Adelina Pattiová (1843–1919), slavná italská operní sopranistka, jedna z nejproslulejších pěvkyň 19. století. ↩
Pozn. překl.: V originále „juiverie“ — dobový hanlivý výraz pro lakotu, opírající se o antisemitský předsudek tehdejší doby. ↩
Pozn. překl.: „La Citoyenne“ (Občanka) — feministický list, který roku 1881 založila Hubertine Auclertová. ↩