❦
Úterý 22. února 1881
Mardi 22 février 1881
Smířili jsme se s Julianem, řekla jsem mu: „Pane Juliane, copak mi budete věčně chovat zášť kvůli něčemu, co jsem neudělala schválně? Pojďte mi přece udělat korekturu!“ A on přišel s velmi důstojnou tváří a řekl, že když uznávám svou chybu, je to v pořádku.
Nous avons fait la paix avec Julian, je lui ai dit: M. Julian eh ! quoi me garderez-vous toujours rancune d’une chose que je n’ai pas faite exprès. Venez donc me corriger ! Et il est venu d’un air très digne en disant que puisque je reconnaissais avoir tort c’était bien.
Nic jsem neodpověděla, protože chyba není na mé straně, ale nesnáším rozepře a kazilo mi to obraz.
Je n’ai rien répondu parce que je n’ai pas tort, mais je déteste les brouilles et cela me détraquait le tableau.
Co se týče de Daillens, tady je její dopis. Už se ani nezdravíme. Je to hloupé, ale nesnáším takové tahanice. Možná jsem udělala chybu, že jsem k nim nešla, ale několikrát jsem už už chtěla jít a nešla jsem jedině proto, že mi dělaly scény, abych přišla.
Quant à de Daillens voici sa lettre. Nous ne nous saluons plus. C’est bête mais je déteste les histoires. J’ai peut-être eu tort de ne pas aller chez elles mais j’étais plusieurs fois sur le point d’y aller et n’y suis pas allée uniquement parce qu’elles me faisaient des scènes pour que j’y aille.
Gavini mi na včerejšek poslal vstupenky, ale nic zábavného se nečekalo, a tak jsem je dala kněžně. Přečtěte si Figaro.
Gavini m’avait envoyé des billets pour hier, mais on ne s’attendait à rien de drôle et je les ai donnés à la princesse. Lisez le Figaro.
Skoro jsem se nad tím rozplakala, nejdřív vzteky, že jsem to zmeškala, a pak nad Gambettovým závěrečným slovem.1
J’en ai presque pleuré d’abord de rage d’avoir manqué ça et puis de la péroraison de Gambetta.
„Tenhle kalkul národ zesměšní, dovede mu dobře porozumět, dovede rozlišit mezi těmi, kdo jej klamou a chtějí jej svést, a těmi, kdo jej milují až do smrti.“
- Ce calcul sera bafoué par la nation, elle saura bien le comprendre, elle saura distinguer entre ceux qui la trompent et veulent l’égarer et ceux qui l’aiment jusqu’à la mort.-
To až do smrti mě svírá v hrdle. Klečím před tím mužem a Cassagnac mi připadá bezvýznamný, bledý, ubohý. Co mohu milovat na té pozlacené průměrnosti? Gambetta vás jediným slovem ovládne a okouzlí.
Ce jusqu’à la mort me prend à la gorge. Je suis à genoux devant cet homme et Cassagnac m’apparaît dépourvu de sens, pâle, misérable. Qu’est-ce que je puis aimer dans cette médiocrité dorée ? Gambetta avec un mot vous domine et vous enchante.
Co teprve, kdybych ho byla slyšela, a ne jen četla!
Qu’est-ce donc si j’avais entendu au lieu de lire !
Paní Gaviniová a Saint-Amand přicházejí kolem šesté. Saint-Amand mi přinesl další ze svých knih s věnováním. „Poslední léta Marie Antoinetty“2 — je to půvabné a Marie Antoinetta je téma, z něhož lze věčně ždímat slzy.
Mme Gavini et Saint Amand viennent vers six heures. Saint Amand m’a apporté encore un de ses livres avec une dédicace. « Les dernières années de Marie-Antoinette », c’est charmant et Marie-Antoinette est un sujet à tirer éternellement des larmes.
Poznámky
Pozn. překl.: Léon Gambetta (1838–1882) — republikánský vůdce, tehdy předseda Poslanecké sněmovny, proslulý svým řečnickým uměním. ↩
Pozn. překl.: Saint-Amand je Arthur-Léon Imbert de Saint-Amand (1834–1900), autor oblíbené řady knih o ženách Versailles; Mariin titul se blíží jeho knize La Dernière Année de Marie-Antoinette (1880) (fr.wikisource, „Guide bibliographique de la littérature française de 1800 à 1906“). ↩