❦
Sobota 19. února 1881
Samedi 19 février 1881
Tony říká, že to jde velmi dobře; poté co mi dal pořádnou lekci, jde na korekturu k Amélii, které neřekne skoro nic, celý rozpačitý, že musí změnit postavy, které jí myslím nejdou; ona z toho celá zrudne a místo aby si s ním jako obvykle povídala, zůstane na svém místě a horečně pracuje, zatímco ten anděl Tony se vrací k mému obrazu, prohlíží si jej, radí, povzbuzuje mě a několikrát opakuje, že to jde dobře. Mám z toho takovou radost, že zapomínám na Julianovu chladnost, která mě přesto trápí...
Tony dit que ça va très bien après m’avoir donné une bonne leçon il s’en va corriger Amélie à laquelle il ne dit presque rien, très embarrassé, qui doit changer des figures qui ne s’arrangent pas je crois, elle en devient toute rouge et au lieu de causer avec lui comme d’habitude reste à sa place et travaille fébrilement pendant que cet ange de Tony revient à mon tableau, l’examine, donne des conseils, m’encourage et répète plusieurs fois que cela va bien. J’en suis si ravie que j’oublie les froideurs de Julian qui me tracassent pourtant...
Stejně jsem nespravedlivá: vyčítala jsem Amélii jako zlobu1 její radost, když jsem na dně, a její vztek, když se zase zvedám. Inu, cítím totéž. Nepřeji jí nic zlého, ale její obraz by uškodil mému, dva na stejné téma! a byla bych ráda, kdyby nevystavovala.
C’est égal je suis injuste, je citais comme une mauvaiseté [sic] d’Amélie ses joies quand je suis par terre et ses rages quand je remonte. Eh bien je sens la même chose. Je ne lui veux pas de mal, mais son tableau nuirait au mien, deux du même sujet ! et je serais aise si elle n’exposait pas.
Musím se přiznat k jednomu dětinství: pod záminkou, že je k vidění palác s ateliérem na bulváru Malesherbes, tam jdeme, vymyslela jsem si to docela klidně a s podrobnostmi — prý mi to řekla ta a ta — a líčím palác, který neexistuje a který nenajdeme; jen jsem hodila okem po čísle 161, kde bydlí Cassagnac. Vypadá staře, s... jakoby zelenými žaluziemi, působí provinčně a není velký. Měla jsem tu hloupost, že jsem si netroufla se na něj podívat, když jsme šly zpátky; připadalo mi, že teta tu směšnou lež uhodne, a styděla jsem se za svou zvědavost. Ale něco to ve mně zanechalo, vrátím se tam, podaří-li se mi někdy vyklouznout sama.
il faut avouer un enfantillage, sous prétexte qu’il y avait à voir un hôtel avec atelier Boulevard Malesherbes nous y allons, j’ai inventé cela très calmement avec des détails, c’est une telle qui me l’a dit et je dépeins l’hôtel qui n’existe pas et que nous trouvons pas, seulement j’ai jeté un coup d’œil sur le 161 qui est à Cassagnac, ça a l’air vieux avec... comme des persiennes vertes, ça a l’air province et pas grand. J’ai eu la bêtise de ne pas oser le regarder quand nous avons repassé, il me semblait que ma tante devinerait le ridicule mensonge et j’étais honteuse de ma curiosité. Mais cela m’a fait quelque chose, je vais y retourner s’il m’arrive de m’échapper seule.
S de Daillens jsme velmi chladné, ale nepohádané.
Nous sommes avec de Daillens très froides mais pas en querelle.
Jsem nadšená Saint-Marceauxem! Cítím křídla, věřím, že ze mě bude velká umělkyně. Před pěti lety bych jistě nezapomněla napsat deset bláznivých stránek o čísle 161 na bulváru Malesherbes, jak jsem psala, tak jsem se vybičovávala. Teď je všechno klidné... a pak to umění a ty uši...
Je suis enthousiaste de Saint Marceaux ! je me sens des ailes, je me crois une grande artiste dans l’avenir. Il y a cinq ans je n’aurais pas manqué d’écrire dix pages folles sur le 161 du Boulevard Malesherbes, je me montais la tête à mesure que j’écrivais. A présent tout est calme... et puis l’Art et les oreilles...
Už nějakých deset dní pořád sním o dědečkovi, o mámě, o svých blízkých...
Depuis une dizaine de jours je rêve toujours de grand-papa, de maman, des miens...
A pak skoro vždycky sním buď o lidech, které mám příští den vidět, anebo sen pokračuje v právě skončeném dni — a nikdy nespím beze snů.
Et puis presque toujours je rêve ou des gens que je dois voir le lendemain ou bien le rêve continue la journée terminée et je ne dors jamais sans rêves.
Malba, Saint-Marceaux! Ó, chci modelovat, jen co dokončím obraz. Ó, cítím v sobě sílu!
La peinture, Saint Marceaux ! Oh ! je veux modeler si tôt le tableau fini. Oh ! je me sens une puissance !!
Jaká rozháranost!
Quel décousu !
Poznámky
Pozn. překl.: Mariin novotvar: mauvaiseté [sic] (místo „méchanceté“). ↩