Sobota 19. února 1881

Tony říká, že to jde velmi dobře; poté co mi dal pořádnou lekci, jde opravovat Amélii, které neřekne skoro nic, celý rozpačitý, [Začerněná slova: že musí] změnit postavy, které jí myslím nejdou; ona z toho celá zrudne a místo aby si s ním jako obvykle povídala, zůstane na svém místě a horečně pracuje, zatímco ten anděl Tony se vrací k mému obrazu, prohlíží si jej, radí, povzbuzuje mě a několikrát opakuje, že to jde dobře. Mám z toho takovou radost, že zapomínám na Julianovu chladnost, která mě přesto trápí...
Stejně jsem nespravedlivá: vyčítala jsem Amélii jako zlobu [sic] její radost, když jsem na dně, a její vztek, když se zase zvedám. Inu, cítím totéž. Nepřeji jí nic zlého, ale její obraz by uškodil mému, dva na stejné téma! a byla bych ráda, kdyby nevystavovala.
Musím se přiznat k jednomu dětinství: pod záminkou, že je k vidění palác s ateliérem na bulváru Malesherbes, [Začerněná slova: tam jdeme, vymyslela jsem si to] docela klidně a s podrobnostmi — prý mi to řekla ta a ta — a líčím palác, který neexistuje a který nenajdeme; jen jsem hodila okem po čísle 161, kde bydlí Cassagnac. Vypadá staře, s... jakoby zelenými žaluziemi, působí provinčně a není velký. Měla jsem tu hloupost, že jsem si netroufla se na něj podívat, když jsme šly zpátky; připadalo mi, že teta tu směšnou lež uhodne, a styděla jsem se za svou zvědavost. Ale něco to ve mně zanechalo, vrátím se tam, naskytne-li se mi, abych unikla sama.
S de Daillens jsme velmi chladné, ale nepohádané.
Jsem nadšená Saint-Marceauxem! Cítím křídla, věřím, že ze mě bude velká umělkyně. Před pěti lety bych jistě nezapomněla napsat deset bláznivých stránek o čísle 161 na bulváru Malesherbes, jak jsem psala, tak jsem se vybičovávala. Teď je všechno klidné... a pak to umění a ty uši...
Už nějakých deset dní pořád sním o dědečkovi, o mámě, o svých blízkých...
A pak skoro vždycky sním buď o lidech, které mám příští den vidět, anebo sen pokračuje v právě skončeném dni — a nikdy nespím beze snů.
Malba, Saint-Marceaux! Ó, chci modelovat, jen co dokončím obraz. Ó, cítím v sobě sílu!
Jaká rozháranost!