❦
Pátek 17. prosince 1880
Vendredi, 17 décembre 1880
Nepracovala jsem a pořád se mi chtělo plakat. Obracím to v žert a říkám, že mohu plakat, kdy chci, a smějeme se tomu v ateliéru. Dojímají mě Améliiny lásky, vypráví mi o svém zbožňování Juliana... šťastná žena.
Je n’ai pas travaillé et j’avais envie de pleurer tout le temps. Je le tourne en plaisanterie disant que je puis pleurer quand je veux et nous en rions à l’atelier. Je m’attendris sur les amours d’Amélie, elle me parle de son culte pour Julian... heureuse femme.
I když člověk miluje sám, přece je to něco. Jsem snad příliš náročná, ale... ani nemluvím o těch před Cassagnacem, ti mě naplňují hrůzou, ale i Cassagnac sám...
Quand même on est seule à aimer, c’est tout de même ça. Je suis trop exigeante peut-être mais... je ne parle même pas de ceux avant Cassagnac, ceux-là me font horreur, mais Cassagnac lui-même...
napříč stránkou
Říjen 1883. A Cassagnac mě naplňuje hrůzou, řečeno týmž přehnaným jazykem.
en travers Octobre 1883. Et Cassagnac me fait horreur pour parler le même langage exagéré.
Inu, to všechno není nic.
Enfin tout cela n’est rien.
Malba! Už musím začít se svým Salonem, nemám nic, nebo náměty, které smí podepsat jedině muž. Co se týče portrétů, Julian zná Ranea a Prousta, ale není to jisté... Ach, jaké trápení! Mám z toho horečku.
La peinture ! Il faut déjà commencer mon Salon, je n’ai rien ou des sujets qu’un homme seul peut signer. Quant aux portraits Julian connaît Rane et Proust mais ce n’est pas sûr... Ah ! quels ennuis ! J’en ai la fièvre.
Paní de Brimontová a paní Gaviniová před večeří.
Mme de Brimont et Mme Gavini avant dîner.
škrtnuto[Zrušeno 5 řádků]
[Cinq lignes cancellées]