❦
Pondělí 13. prosince 1880
Tohle už je vážně moc. Dokončujeme večeři, když mi podají vizitku kněžny Karageorgevitchové, jež se ptá, zda by mohla být přijata.Lundi 13 décembre 1880
Bojidar čeká na odpověď v předsíni. Nesmírně udivená nechám vzkázat, že ano, ale přijímá je v modrém salonu teta.
Bojidar attend la réponse dans l’antichambre. Excessivement étonnée je fais dire que oui mais c’est ma tante qui les reçoit au salon bleu.
Vejdu, teprve když se ujistím, že si klidně povídají, jako by se nic nestalo.
Je n’entre qu’après m’être assurée qu’ils causent tranquillement comme si de rien n’était.
„Tak co, kněžno?“ říkám při vstupu.
— Eh bien Princesse ? dis-je en entrant.
„Divíte se, že mě vidíte?“
— Vous êtes étonnée de me voir ?
„Ovšemže, pročpak se zase vracíte?“
— Mais oui, pourquoi donc revenez-vous ?
„Pan Soutzo odjel, takže se vracíme.“
— M. Soutzo est parti, alors nous revenons.
„Jaká to souvislost?“
— Quel rapport ?
„Bylo to prase, ničema, a vy jste ho přijaly do důvěrného kruhu, přes hlavy mých dětí!“
— C’était un cochon, un misérable et vous l’aviez admis dans l’intimité, par dessus la tête de mes enfants !
„Ach, u všech rohatých, vy mě udivujete.“
— Ah ! sapristi vous m’étonnez.
„Kdybyste věděla, jaké hrůzy o vás napovídal! A teď odjel zahalen hanbou, ukradl papíry, šperky svým sestrám, co já vím, je to špinavý pán, musí se schovávat. A o vás, Marie, říkal hrozné věci.“
— Si vous saviez les horreurs qu’il a dit de vous ! Et maintenant il est parti couvert de honte, il a volé des papiers, des bijoux à ses sœurs, que sais-je, c’est un sale monsieur, il est obligé de se cacher. Et il disait de vous Marie des choses horribles.
„Podívejme, mně zase řekl, že to vy o nás říkáte strašné věci.“
— Tiens, il m’a dit que c’est vous qui disiez de nous des choses atroces.
„Ach, ten ničema! Jakže! Ani týden nebyl představen, a už jste spolu zkoušeli tu hru, a on se opovážil, to prase, říct Bojidarovi: ‚Víš, Bojidare, mohu ti zařídit roli sluhy, jestli chceš.‘“
— Ah ! le misérable ! Comment ! il n’y avait pas huit jours qu’il vous était présenté que vous répétiez ensemble cette comédie et qu’il a osé le cochon dire à Bojidar: tu sais Bojidar je puis te faire donner un rôle de domestique si tu veux.
„Ach, napovídal o nás hrůzy. Diví mě to a nediví. Víte, my přijímáme všechny stejně.“
— Ah ! il a dit [des] horreurs de nous. Ça m’étonne et ne m’étonne pas. Vous savez nous accueillons tout le monde de la même manière.
„Právě to vám vyčítám! Soutzo byl dobrý leda pro vaši předsíň!“
— C’est justement ce que je vous reproche ! Soutzo était bon pour votre antichambre !
A nato nekonečné rozpřádání. Já jsem jí docela upřímně řekla, co si myslím o ní a o všech:
Et là-dessus des broderies sans fin. Moi, je lui ai dit tout franchement ce que je pense d’elle et de tous:
„Jiná na mém místě, madam, by vás už nechtěla vidět, ale já. Ach, kdybyste věděla, jak pohrdám všemi těmi malichernostmi, a pak víte, je mi nemožné zlobit se na lhostejné lidi. Kdyby mi na vás záleželo, vaše tak nezdvořilé chování by mě rozzlobilo... ale mně na vás nezáleží. Chodila jste každý den, dobře; přestala jste chodit, také dobře; teď se vracíte, stále je to lhostejné.“
— Une autre à ma place Madame, ne voudrait plus vous voir mais moi. Ah ! si vous saviez comme je méprise toutes ces misères et puis voyez-vous il m’est impossible d’en vouloir à des indifférents. Si je tenais à vous votre conduite si impolie me fâcherait... mais je ne tiens pas à vous. Vous veniez tous les jours, c’était bien; vous avez cessé de venir, cela était aussi bien; maintenant vous revenez, c’est toujours indifférent.
„Ó, jestli je vám to nepříjemné, odejdu,“ řekla ta dobračka, vstávajíc a smějíc se.
— Oh ! si cela vous est désagréable je m’en vais, dit la bonne femme en se levant et riant.
„Ale ne,“ opáčila jsem, zadržujíc ji za sukně, „neřekla jsem nepříjemné, řekla jsem lhostejné, zůstaňte přece. Vy jste bláznice a vaši synové jsou blázni. Když se mě ptali, proč jsme se pohádaly, vždycky jsem odpověděla, že vás pokládám za stižené šílenstvím.“
— Mais non, repris-je en la retenant par ses jupes, je n’ai pas dit désagréable, j’ai dit indifférent, restez-donc. Vous êtes folle et vos fils sont fous. Quand on me demandait pourquoi nous étions brouillés j’ai toujours répondu que je vous croyais malades de la folie.
„Bojidar zuřil ze žárlivosti,“ zvolala kněžna.
— Bojidar c’était par jalousie qu’il était furieux s’écria la princesse.
„Pobuřovalo mě,“ řekla teta, „potkávat Bojidara, který mě nezdravil a šklebil se.“
— J’étais indignée, dit ma tante de rencontrer Bojidar qui ne me saluait pas et faisait la grimace.
„To bylo, když jste byly se Soutzem, s tím hnusným tvorem!“
— C’était quand vous étiez avec Soutzo, avec cet être ignoble !
„Já jsem se taky šklebila,“ vykřikla kněžna, „pobuřovalo mě vidět vás s ním.“
— Moi aussi je faisais des grimaces, cria la princesse, j’étais indignée de vous voir avec lui.
„Co se týče Bojidara, to byla ta nejmenší věc,“ řekla jsem, „jestli se šklebil, stačilo ho chytit a vytahat za uši jako kluka.“
— Pour Bojidar, c’était bien la moindre des choses dis-je, s’il faisait la grimace il n’y avait qu’à l’attraper et lui tirer les oreilles comme à un gamin.
„Kdybyste věděla, co o vás říkal!“ pokračoval Bojidar, „ale nemohl jsem vám to říct; kdyby tu byl Paul, řekl bych mu to, je to hanebnost, ten Soutzo je prase...“
— Si vous saviez ce qu’il disait de vous ! poursuivait Bojidar, mais je ne pouvais pas vous le dire, si Paul avait été là, je le lui aurais dit, c’est une indignité, ce Soutzo est un cochon...
„Ale i vy, můj ubohý Bojidare, byl jste ‚prase‘, že jste nás nevaroval, že pán přijímaný v našem domě říká, co říkal.“
— Mais vous aussi mon pauvre Bojidar, vous étiez « cochon » de ne pas nous prévenir qu’un monsieur admis chez nous disait ce qu’il disait.
„To je pravda!“ zvolal Bojidar se zápalem, „ale... chtěl jsem to říct jen Paulovi, aby to bylo vážné.“
— Ça c’est vrai ! s’écria Bojidar avec entrainement mais... je ne voulais le dire qu’à Paul pour que cela soit sérieux.
„Zkrátka, milí přátelé, jste všichni stejní: Berthe mi říká, že nás pomlouváte, vy mi říkáte, že Berthe o nás roznáší. Soutzo tvrdí, že vaši synové, madam, jsou hrozní uličníci a že náš rozkol svalili na nás, a pak nás ohavně očerňujete. Vy mi zase tvrdíte, že Soutzo je strašlivý darebák.“
— En résumé mes bons amis vous êtes tous les mêmes, Berthe me dit que vous nous calomniez, vous me dites que Berthe médit de nous. Soutzo prétend que vos fils madame sont d’affreux garnements et que notre rupture était retombée sur notre dos et après vous nous noircissez affreusement. Vous à votre tour vous m’affirmez que Soutzo est un atroce coquin.
Při téhle své tirádě jsem se napůl smála a po celou dobu návštěvy těch bláznů jsem nedokázala nic než smát se jim a opakovat se smíchem: „Ach, vy mě bavíte, to všechno je moc dobré a vy jste pěkní dobří blázni...“
Je riais à moitié en débitant ma tirade et tout le temps de la visite de ces fous je ne pouvais que rire en les écoutant et leur répéter en riant: Ah ! vous m’amusez, tout cela est bien bon et vous êtes de bien bons fous...
Co vám mám říct? Tak především, že jsem ráda, že jsem obnovila styky s těmi lidmi; ti chlapci jsou pro mě zdrojem zábavy.
Que vous dirai-je ? Et d’abord que je suis contente de renouer avec ces gens; les garçons me sont une ressource.
Co se týče pomluv, pohrdám jimi, neboť si je nezasloužím.
Quant aux médisances, je les méprise ne les méritant pas.
Ale kněžna má pravdu, se Soutzem jsme byly neopatrné, a nevěřili byste, jak mě k tomu teta dotlačila. Soutzo byl ostatně tím nejvtíravějším tvorem, viděli jste, jak se vetřel. Nedivím se, že o mně mluví špatně, mluvil mi špatně o všech. Karageorgevitchovi snad nestojí za víc, kromě Alexise, který je velmi hodné dítě.
Mais la Princesse a raison, on a été imprudent avec Soutzo, et vous ne sauriez croire combien j’y étais poussée par ma tante. Du reste Soutzo était tout ce qu’il y a de plus insinuant, vous avez vu comme il s’était imposé. Je ne m’étonne pas qu’il dise du mal de moi, il m’en a dit de tout le monde. Les Karageorgevitch ne valent peut-être pas mieux, sauf Alexis qui est un très bon enfant.
Pohrdám pomluvami... protože proti tomu nic nezmohu a protože tímto zdánlivým pohrdáním uklidňuji svou mysl... a také protože příliš mnoho lidí pomlouvá, nakonec si na to zvyknu. Znáte můj život, suďte mě.
Je méprise les médisances... parce que je n’y peux rien et que par ce semblant de mépris je me mets l’esprit en repos... et aussi parce que trop de gens médisent, je finis par m’y habituer. Vous savez ma vie, jugez-moi.
Neříkám to proto, abyste vynášeli mé ctnosti, neboť mé neopatrnosti a bláznovství stačí, aby mě dost očernily, ale konec konců je to jen tohle. Ostatně suďte sami. Co se týče nedůsledností jako se Soutzem, nemohu za to téměř nic. Máma a hlavně teta ho povzbuzovaly a dělaly mi scény, když jsem ho chtěla zapudit. Lpěly na tom z ješitnosti jako na mém úlovku a netušily, že by to mohlo škodit... Inu, stalo se, nechme toho. Přesto za to přijímám odpovědnost, ale dopřejte mi polehčující okolnosti.
Je ne le dis pas pour que vous exaltiez mes vertus, car mes imprudences et mes folies suffisent pour me noircir pas mal, mais en somme ce n’est que ça. Au reste jugez-vous mêmes. Quant aux inconséquences comme avec Soutzo je n’y suis pour presque rien. Maman et ma tante surtout l’ont encouragé et m’ont fait des histoires quand je voulais l’éloigner. Elles y tenaient par vanité comme à une conquête à moi et ne se doutaient pas que cela pourrait nuire... Enfin, c’est fait, passons. J’en accepte tout de même la responsabilité mais accordez-moi les circonstances atténuantes.
Přesto jsem se svým matkám mohla bránit víc, ale jelikož to všechno mělo líbezný cíl, nechala jsem to být. Už to neudělám.
Pourtant j’aurais pu leur opposer plus de résistance à mes mères, mais comme tout cela avait un but gracieux j’ai laissé faire. Je ne le ferai plus.
Nepochybovala jsem, že Bojidar zuřivě žárlí na toho druhého, ne z lásky... ale jen tak. Zkrátka je to historie naší hry, a pak ta kněžna je tak bláznivá. Inu, ti Karageorgevitchovi jsou přesto počestní lidé a nedá se jim nic vytknout, kdežto ten Soutzo natropil pěknou řádku nečistot.
Je ne doutais pas que le Bojidar était furieusement jaloux de l’autre, non pas d’amour... mais de n’importe quoi. En somme c’est l’histoire de notre comédie et puis cette princesse est si folle. Enfin ces Karageorgevitch sont tout de même des gens honnêtes et on n’a rien à dire sur leur compte, tandis que le Soutzo a fait pas mal de malpropretés.