Neděle 5. prosince 1880

Nepracovala jsem, ani jsem nevyšla z domu. Paní de Brimontová přicházela každý večer; byla jsem u Gaviniové a včera v sobotu jsme byly spolu na premiéře „Jeana Beaudryho“ v Théâtre Français. V proscéniové lóži B byl s námi pan Trebinsky, kterému říkám Trèsbien. Je to vysoký černovlasý muž, plachý a dost nemotorný.
Obvyklé premiérové publikum, vláda, stará Adamová a tak dále. Vedle nás Rattazziová se svým třetím manželem, panem de Rute. Je už uvadlá, ale člověk chápe, že kvůli této ženě mohli muži zatratit svou duši. Oči zahalené, takové, že by před nimi člověk poklekl, a co se týče úsměvu, výrazu tváře, něco takového jsem nikdy neviděla. Ten výraz je důsledkem moci, jakou dovedla nad lidmi mít. Ale poprsí je v troskách...
Dnes se strojím. Sukně z vybledle granátového plyše, zástěrový díl ze saténu merveilleux nařasený přes břicho; kabátek po způsobu Robespierre ze sukna téhož tónu s plyšovými a saténovými klopami, bílý límec a vázanka se žabó. Plyšový klobouk.
Nohy... mé nohy mi vždycky připomínají Randouina a Lahirla, jak klekají a předstírají, že je nemohou najít, tak jsou malé. Jdeme k Brimontové, pak ke Gaviniovým a k Moreauovým.
Saint-Amand právě odešel a dohodli jsme se: on mě provdá za Léona, já ho jmenuji ministrem zahraničních věcí.
Doktor Potain přišel dnes ráno a chce, abych jela na jih až do března.
Jinak brzy nebudu moci ani dýchat, ani se hnout z postele. To je tedy pěkné. Už čtyři roky dělám vše, co mi nařizují lékařské veličiny, a je to čím dál horší... Vztáhla jsem dokonce ruku na svou krásu, natřela jsem si pravou klíční kost jódem. A není to lepší; že by snad mé obvyklé starosti měly vliv na mé zdraví? Vždyť hrtan a průdušky a rýmy obvykle nepodléhají duševním neduhům...
Nic o tom nevím, dělám, co mi řeknou, varuji se neopatrností, myji se už jen teplou vodou, a přesto jsem nemocná.
Villevieille mi včera řekla, že když Tony přišel v sobotu opravovat, požádal, aby si mohl prohlédnout naše soutěžní malby, a shledal, že mé oči jsou nakreslené podivně, ale že tam je něco dobrého a velmi hezké věci a okouzlující tóny. Se soutěží celkově ale spokojen není. I když medaili nedostanu, budu mít aspoň docela dobrou studii.

Poznámky

Pozn. překl.: Slovní hříčka — „Trèsbien“ zní jako francouzské „très bien“, tedy „velmi dobře“. ↩
Juliette Adamová (1836–1936), význačná francouzská spisovatelka, hostitelka salonu a zakladatelka literárního časopisu La Nouvelle Revue. ↩
Marie-Studholmine Bonaparte-Wyseová (1831–1902), známá jako paní Rattazziová podle svého druhého manžela, italského státníka Urbana Rattazziho; Luis de Rute byl její třetí manžel. ↩