Čtvrtek 25. listopadu 1880

Jdeme do Sněmovny, ale v půl čtvrté jsem nucena odejít; málem jsem omdlela, jako onehdy v neděli u Pasdeloupa. Pak ke krejčímu. Měla jsem jít k paní de Brimontové, ale jsem příliš zničená.
Posílám jí růže.
S největším odporem pokračuji v psaní tohoto deníku; teta se najednou rozzuřila při pouhém jméně slečny de Villevieille. Možná řekla, že začínám ohluchávat, a tetě to donesli. Odtud ten hněv. Co naděláte? Je to hrozné, ale teď mi slábne zrak a bolí mě oči; zbývá doufat, že slepota na sebe nedá dlouho čekat.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „Unae irae“ (tak v textu; zřejmě zkomoleno z klasického inde irae, „odtud hněv“). ↩