❦
Pátek 19. listopadu 1880
Nechala jsem svou černošku přijít do ateliéru, kde nám hodinu zpívala, místo aby mi dávala lekci u mě doma. Rozsvítí se plyn a patnáct žen v čele s Julianem se seřadí v zadní části ateliéru, zatímco paní Ponceová se svou kytarou vystupuje na modelův stupínek za salvy potlesku. Jestli si snad myslíte, že jsem veselá! Inu, kdepak.Vendredi 19 novembre 1880
Julian moji malbu rozcupoval na cucky. Je to špatně nakreslené, chladné v pohybu, nepravdivé v tónu a špatně pochopené v účinu. Jestli s tímhle nejsem spokojená! Ale trochu se utěšuji pomyšlením, že jsem věděla, že to není dobré, a tak to méně bolí. Ach, kdybych to pokládala za dobré a kdyby mi řekl tohle, to by bylo strašné. Ale co!
Julian a éreinté ma peinture au dernier point. C’est mal dessiné, froid de mouvement, pas vrai de ton et mal compris d’effet. Si avec ça je ne suis pas contente ! Mais je me console un peu en pensant que je savais que ça n’est pas bon, et alors ça fait moins de peine. Ah ! si je le trouvais bon et s’il m’avait dit que ça ce serait terrible. Mais bast !
Vidím, co je to malba, co je to akt v životní velikosti.
Je vois ce que c’est que la peinture, ce que c’est que du nu grandeur nature.
Ach, spoléhala jsem na malbu, že mě z toho dostane! Jen počkej, holka. Pořád se bojím, že propuknu v pláč
Ah ! je comptais sur la peinture pour m’en sortir ! Attends un peu ma vieille. J’ai tout le temps peur de fondre en larmes