❦
Sobota 9. října 1880
Berthe na večeři.Samedi 9 octobre 1880
Tento týden jsem nepracovala a nečinnost mě otupuje. Znovu jsem si přečetla své líčení cesty po Rusku a velmi mě to zaujalo. Právě v Rusku, když jsem si přečetla zprávu o ovacích, jichž se dostalo Cassagnacovi, mi to začalo stoupat do hlavy. Také v Rusku jsem zčásti přečetla „Slečnu de Maupin“, a protože se mi nelíbila, právě jsem si ji přečetla znovu. Vždyť přece pan Gauthier je uznáván za nesmírný talent a „Slečna de Maupin“ za mistrovské dílo, zvláště pak předmluva. Dnes jsem ji tedy znovu přečetla. Předmluva je velmi dobrá, to je pravda, ale ta kniha... Přes všechny své... obnaženosti není ta kniha zábavná, některé stránky jsou prostě nudné. napříč stránkou konec, konec
Je n’ai pas travaillé cette semaine et l’inaction me rend stupide. J’ai relu mon voyage en Russie et cela m’a beaucoup intéressée. C’est en Russie, après la lecture d’une ovation faite à Cassagnac que j’ai commencé à me monter la tête. En Russie également j’avais lu en partie » Mlle de Maupin » et comme cela ne m’avait pas plu je viens de le relire. Car enfin M. Gauthier est reconnu pour un énorme talent et « Mlle de Maupin » pour un chef-d’œuvre, surtout la préface. Je l’ai donc relu aujoud’hui. La préface est très bien, c’est vrai mais le livre... Malgré toutes... ses nudités, le livre n’est pas amusant, certaines pages en sont simplement ennuyeuses. en travers fini, fini
Slyším, jak lidé volají: „A co jazyk, a co styl?“ a tak dále.
J’entends des gens qui crient: et la langue, et le style etc.
Eh, u sta hromů! Ano, je to dobrá francouzština, je to dílo muže, jenž svému řemeslu rozumí, ale není to talent, který by si získal mé sympatie. Možná později pochopím, proč je to mistrovské dílo; jsem dokonce ochotna chápat už teď, že je to velmi dobré, ale... je mi to nesympatické a nudí mě to. Je to jako George Sandová... další spisovatel, k němuž necítím sympatie, a George Sandové na rozdíl od Gauthiera chybí ta síla, ta smělost, jež k němu vzbuzuje úctu, ne-li přátelství. George Sandová... zkrátka, je to velmi dobré.
Eh ! pardieu ! oui, c’est en bon français, c’est d’un homme fort dans son métier, mais ce n’est pas un talent sympathique. Plus tard peut-être je comprendrai pourquoi c’est un chef-d’œuvre, je veux bien même comprendre à présent que c’est très bien mais... c’est antipathique et cela m’ennuie. C’est comme Georges Sand... encore un écrivain avec lequel je ne sympathise pas et Georges Sand a en moins de Gauthier cette vigueur, cette cranerie qui vous donne du respect sinon de l’amitié pour lui. Georges Sand... enfin, c’est très bien.
Z moderních mám raději Daudeta, píše romány, ale proseté trefnými postřehy, věcmi pravdivými, procítěnými. Člověk v tom žije.
J’aime mieux Daudet dans les modernes, il écrit des romans mais semés d’observations justes, de choses vraies, senties. On vit là-dedans.
Co se týče Zoly, jsme spolu na štíru; pustil se ve „Figaru“ do Ranea a... do dalších republikánských osobností s nevkusnou zuřivostí, jež se nehodí ani k jeho velkému talentu, ani k jeho významnému literárnímu postavení.
Quant à Zola nous sommes en froid, il s’est mis à attaquer, dans le « Figaro », Rane et... d’autres individualités républicaines avec un acharnement de mauvais goût qui ne sied ni à son grand talent ni à sa grande situation littéraire.
Ale co vidíme u George Sandové? Hezky napsaný román? Ano, a co dál? Nuže, její romány mě nudí. Kdežto Balzac, oba Dumasové, Zola, Daudet, Musset mě nenudí nikdy. Victor Hugo ve své nejromantičtěji bláznivé próze v „Hanu z Islandu“ není nikdy únavný. Cítíte génia. Ale George Sandová! Jak lze přečíst tři sta stránek „Valentiny“ a „Bénédicta“ doprovázených strýčkem, zahradníkem a kdovíčím ještě!
Mais que voit-on dans Georges Sand ? Un roman joliment écrit ? Oui, après ? Eh bien ses romans m’ennuient. Tandis que Balzac, les deux Dumas, Zola, Daudet, Musset ne m’ennuient jamais. Victor Hugo dans sa prose la plus romantiquement folle dans « Han d’Islande » n’est jamais fatigant. On sent le génie. Mais Georges Sand ! Comment peut-on lire trois cents pages de « Valentine » et de « Bénédict » accompagnés d’un oncle, d’un jardinier, que sais-je !
Pořád jen to sociální nivelizování láskou, což je cosi nízkého.
Toujours le nivellement social par l’amour, ce qui est ignoble.
Ať se nastolí rovnost, to je obdivuhodné, ale ať není dílem rozmarů pohlaví... Hraběnka zamilovaná do svého sluhy a celé úvahy nad tím! To je celý talent George Sandové. Jistěže jsou to velmi hezké romány, hezké popisy venkova... ale chtěla bych něco víc... neumím se to dost dobře vyjádřit... neumím se to dost dobře vyjádřit... To jsou věci, které by se neměly říkat; pořád mám pocit, že se obracím k bytostem, jež jsou mi nadřazené a před nimiž se bojím mluvit domýšlivě, zatímco vesměs jsou kolem jen lidé prostřední, podřadní, a ti nikdy nedovedou ocenit skromnost či přiznání slabosti.
Qu’on établisse l’égalité, c’est admirable mais qu’elle ne soit pas due à des caprices de sexe... La comtesse amoureuse de son valet et des dissertations là-dessus ! Voilà le talent de Gorges Sand. Evidemment ce sont de très jolis romans, de jolies descriptions de campagne... mais je voudrais quelque chose de plus... je ne sais trop m’expliquer... je ne sais trop m’expliquer... Voilà des choses qu’il ne faudrait pas dire, je crois toujours m’adresser à des êtres qui me sont supérieurs et devant qui je crains de dire avec prétention, tandis qu’en général, il n’y a que des médiocres, des inférieurs et ceux-là ne savent jamais gré d’une modestie ou d’un aveu de faiblesse.
Nuže, „Valentinu“ právě čtu a dráždí mě to, protože kniha mě zajímá natolik, abych ji dočetla, a zároveň vím, že mi z ní nezůstane nic než snad mlhavý nepříjemný dojem; zdá se mi, že mě ta četba snižuje, bouřím se a pokračuji, neboť kniha musí být stejně otravná jako „Poslední láska“ téhož autora, abych ji nedočetla do konce... Přesto je „Valentina“ to nejlepší, co jsem od George Sandové četla. „Markýz de Villemer“, jehož znám jen z divadla, musí být také dobrý — myslím, že tam není žádný štolba, milenec hraběnky.
Eh bien « Valentine », je la lis en ce moment et cela m’agace parce que le livre m’intéresse assez pour que je le finisse et en même temps je sais qu’il ne m’en restera rien que peut-être une vague impression désagréable, il me semble que cette lecture me rabaisse, je me révolte et je continue car il faut que ce soit aussi assommant que « le Dernier Amour », du même auteur, pour que je n’aille pas jusqu’au bout... Pourtant « Valentine » est ce que j’ai lu de mieux de Georges Sand. « Le marquis de Villemer » que je ne connais qu’au théâtre doit être bien aussi, je crois qu’il n’y a pas de palefrenier, amant de la comtesse.