Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 30. září 1880 Pátek 1. října 1880

Včera jsme byly v cirkuse, šla jsem tam předvést svou tvář v plné kráse. Berthe se přišla pozvat na večeři a já jsem ji navedla na téma mladého Blanca z Monaka, a musím říct, že mi o její ctnosti zbývá pramálo pochyb. Začne mluvit o tom článku v Gaulois a tvrzením, že Blanca v životě viděla jen dvakrát, a pak nám kousek po kousku vypráví takové množství věcí, o nichž říká, že je ví od řečeného Blanca, že je vyloženě nemožné, aby jí je vyprávěl během dvou setkání. A pak ví o něm všechno; o lhostejného člověka se takhle člověk nezajímá. Byla dokonce dost naivní, aby ho proti našim útokům bránila (?).
Zkrátka je tu otázka peněz, a byl to drahý Robert, kdo to zařídil. Co se mladé ženy týče, ač jednala z vypočítavosti, chová ke svému příteli pravděpodobně malý cit, zdálo se mi, že jsem to vypozorovala z jistých zabarvení hlasu: strýc Lautrec, který jí vyložil karty, jí předpověděl, že bude mít hodně peněz a lásku jiného než svého muže.
Kavérine přišel se svou dcerou Sofií. Vzaly jsme ji s sebou do Bois a ona mi vyprávěla, co se děje v Rusku. To dítě je pod přísným policejním dohledem, protože jednoho dne při zkoušce, kdy se čekal velkovévoda, řekla, že si mnohem víc cení složení zkoušky než návštěvy velkovévody. Navíc, jelikož je velmi krátkozraká, nosila skřipec, kvůli němuž byla udána policii; brýle a skřipec jsou totiž u žen znakem pokrokových myšlenek. Deportuje se, vězní se, posílá se do vyhnanství za jediné slovo. Provádějí se noční domovní prohlídky, a nejste-li příliš nebezpeční, pošlou vás do vyhnanství do Vjatky nebo do Permu; jste-li velmi nebezpeční, na Sibiř, na šibenici. Není rodiny, kde by nebyl aspoň jeden vyhnanec, jeden oběšenec nebo jeden sledovaný. Špionáž je tak dobře organizovaná, že nelze hovořit doma, v rodinném kruhu, aniž je všechno ohlášeno tomu, komu náleží.
Mimo jiné jedna komická příhoda: jelikož se socialističtí agitátoři převlékli za Židy (ví se, že naši Židé se oblékají do dlouhých kabátů, mají pejzy, kozí bradky a hedvábné čapky), četníci strhli několik falešných vousů a zatkli ty převlečené, ale unešeni svou horlivostí se pustili i do skutečných Židů a vyloudili z nich strašlivé [výkřiky], neboť se zdá, že není bolesti srovnatelné s tou, jakou působí prudce tahaný vous a knír.
Ubohá země, a já jsem se onehdy obviňovala ze zbabělosti, protože jsem tam nechtěla jet! Ale je to vůbec možné? Socialisté jsou tam strašliví lotři, kteří vraždí a plení; vláda je tam svévolná a hloupá, ty dva děsivé živly spolu válčí, rozumní jsou drceni mezi nimi. Malá Sofie mi po dvou hodinách hovoru řekne, [Škrtnuto: se mnou] že za desetinu toho, co říkám, bych byla poslána na nucené práce nebo pověšena, a že jestli pojedu do Ruska, je se mnou amen.
Pojedu do Ruska, až bude v té krásné zemi nějaká úcta k lidským právům, až tam člověk bude moci být užitečný jinak než tím, že ho pošlou do vyhnanství za to, že řekl, že cenzura je příliš přísná.
To všechno člověka tak nadzvedne, že… copak by nebylo možné založit poctivou liberální stranu, neboť nenávidím zločiny socialistů zrovna tak jako zločiny vlády?
Socialisté jsou nejvíc vinni, mohli svou zemi zachránit před jejím hrozným režimem…
Ach, kdybych neměla své malování, jak bych…
Což nemám strávit zimu 1881–1882 v Petrohradě? Ale ovšem, inu, až budu přímo v té zemi, uvidí se, co je možné dělat.
Potkaly jsme nevýslovného Melissana, nejspíš se přijde podívat za námi.
Ó Francouzi, kteří říkáte, že nejste ani šťastní, ani svobodní! V Rusku se teď děje to, co se dělo ve Francii za Teroru, jediné gesto, jediné slovo, a je s vámi konec. Ach, co ještě zbývá udělat, aby lidé byli aspoň přibližně šťastní!
Právě osvobozujeme ženu, říká Dumas mladší; až to bude hotové, pokusíme se osvobodit Boha; a jelikož pak nastane dokonalá shoda mezi třemi věčnými stavovskými sbory: Bohem, mužem a ženou, uvidíme jasněji a půjdeme rychleji.
Otázka ženy je jednou z nejodpornějších, a když pomyslíme, že všechno pokročilo kromě tohohle, je člověk vážně ohromen. Přečtěte si Dumasovu brožuru „Ženy, které volí, a ženy, které zabíjejí“; Dumasův příkrý talent mě na těch stránkách už nepohoršuje, ačkoli ten muž je v ní k ženě ještě o něco příliš povýšený. Ale celkem vzato má to něco do sebe.