Pondělí 20. září 1880

Pan Kavérine, úředník z Achtyrky, městečka, kde jsme strávili rok před dvanácti lety a kde se pan Georges oddával všem ohavnostem, nás na své cestě Paříží přichází navštívit. Kavérine je vzdělaný a inteligentní, hovoříme o minulosti, o dětech, jeho dcerám je sedmnáct a osmnáct. Hráli jsme spolu. Vzpomíná, jak celá rodina ležela u nohou drahého nešťastného Georgese, a jednou, když ten drahý ubožák, opilý na mol, padl uprostřed salonu, Kavérine pomáhal svléci ho a uložit do postele. Uvedu ho do obrazu. Doufal, že najde Georgese polepšeného, že už nepije a tak dále.
– A pomyslete, zvolá, že jsem mu sám zouval boty.