❦
Čtvrtek 19. srpna 1880
Jeudi 19 août 1880
Dnes ráno za nic nestojím, oči, hlava unavené. A pomyslete, že odjíždím až v sobotu! Dnes nemám čas; zítra je pátek, a kdybych odjela v pátek, myslela bych si, že ty trampoty, které mě věčně potkávají, mě potkaly právě kvůli tomu.
Je ne vaux rien ce matin, les yeux, la tête fatigués. Et dire que je ne pars que samedi! Aujourd’hui, je n’ai pas le temps; demain, c’est vendredi, et si je partais vendredi, je penserais que les embêtements qui m’arrivent toujours sont arrivés à cause de cela.
Nevěřím, že princ Napoléon přijede, ostatně jsem z téhle krajiny příliš unavená, než abych tu ještě zůstávala. A režim, který držím, není uzpůsobený k tomu, aby mě udržoval v dobré náladě a zdraví.
Je ne crois pas que le prince Napoléon vienne, du reste je suis trop fatiguée de ce pays pour y rester encore . Et le régime que je suis n’est pas fait pour m’entretenir en belle humeur et santé.
V pátek máme jet na koni, ale ještě dál než včera, vyrazit v devět, naobědvat se kdesi u čerta a vrátit se. Příčí se mi ten oběd, neboť sama projížďka není příliš úmorná a v těch horách jede člověk jeden za druhým a vůbec se nemusí klábosit.
Vendredi nous devons monter à cheval mais plus qu’hier, partir à neuf heures, déjeuner au diable là-bas et revenir. C’est le déjeuner qui me répugne car la promenade elle-même n’est pas trop accaparante et par ces montagnes on marche l’un derrière l’autre et l’on peut ne pas causer du tout.
Mám horečku, paže mi klesají, vlasy se mi nekadeří. Byla mi zima, teď hořím.
J’ai la fièvre, mes bras tombent, mes cheveux ne frisent pas. J’avais froid, à présent je brûle.
Dnes ráno jsem se prošla a dokončila svůj obraz. Se sezeními pod širým nebem u toho opuštěného obrazu a se všemi obtížemi, které jsem jim způsobila, mě to vyšlo na sto franků. To je drahé.
Ce matin je me suis promenée et j’ai fini mon tableau. Avec les séances en plein air du tableau abandonné et tout le dérangement que je leur ai causé cela m’est revenu à 100 francs. C’est cher.
Po četbě Figara a Gaulois se mi dělá nevolno. Figaro přestalo být veselé a k tomu nabírá čím dál mdlejší a hloupější tóny legitimismu. Co se Gaulois týče, otiskuje úvodní sloupky o Trouville nebo Dieppe, v nichž jsou věty jako tahle: „Venku se některé skupinky vzdalují po pláži a mizí ve tmě. Co tam budou dělat v takovou hodinu? Čas od času měsíc, vyhouplý z mraku, ozáří bílé šaty, které z dálky vypadají jako fantastická zjevení, a na třpytu vody se náhle vynoří podivně objaté stíny,“ anebo: „Mola a kasino dostanou vážnou tvář (po dostizích) a večer bude moci paní Durifflardová z Caen vodit svou rodinu po písku, aniž bude vystavena tomu, že uslyší šeptavé a omdlévající hlasy a uvidí ve stínu podivně tančit rudý nebo bílý záblesk dámského klobouku.“
Je suis écœurée après la lecture du “Figaro” et du “Gaulois”. “Le Figaro” est devenu peu gai et avec cela il prend de plus en plus les tons ternes et stupides du légitimisme. Quant au “Gaulois” il publie des premiers pavés sur Trouville ou Dieppe où se trouvent des phrases comme celle-ci: “Au dehors quelques groupes s’éloignent dans la plage et disparaissent dans le noir. Que vont-ils faire à pareille heure ? De temps en temps la lune sortant d’un nuage éclaire de blanches robes qui semblent de loin des apparitions fantastiques et sur le miroitement de l’eau des ombres tout d’un coup surgissent étrangement enlacées” ou bien : “Les planches et le Casino prendront un air grave (après les courses) et le soir Mme Durifflard, de Caen, pourra promener sa famille sur le sable sans être exposée à entendre des voix chuchotantes et pâmées et à voir danser étrangement dans l’ombre l’éclair rouge ou blanc d’un chapeau de femme”.
Není to pěkné? A je to týž Gaulois, který žádá stíhání novin, jež se oddávají literatuře pro… vyhaslé starce.
Est-ce joli ? Et c’est le même “Gaulois” qui demande des poursuites contre des journaux qui se livrent à des littératures à l’usage de vieillards... éteints.
Takové věci projdou jen s talentem. Ale hlupák, který se o ně pokouší, plodí ohavnosti hloupé až k pláči.
Ces choses ne passent qu’avec du talent . Mais un imbécile qui s’y essaie produit des dégoûtations bêtes à pleurer.
Tady je Rochefortova brožura. Stará Lanterne, kterou jsem neznala. Ale všechno tohle mě rmoutí.
Voici une brochure de Rochefort. L’ancienne “Lanterne” que je ne connaissais pas. Mais tout cela m’attriste.
Ten malý jakýsi cosi, ta špína Antonelli, mi v Římě říkal: „Když vidím všechny ty strany, které si dělí Itálii, je mi z toho smutno až k pláči.“
Le petit chose machin, cette saleté d’Antonelli me disait à Rome: “ Quand je vois tous les partis qui partagent l’Italie, j’en deviens triste au point de pleurer”.
Já dosud nemám zemi, která by mi byla větší vlastí než Francie. Ale tu zemi nemiluji, chtěla bych ji využít, posloužit si jí, ale to je vše.
Moi jusqu’à présent je n’ai pas de pays qui soit plus ma patrie que la France. Mais je n’aime pas ce pays, je voudrais l’exploiter, m’en servir mais voilà tout.
Co se týče Ruska, které je má krev a mé tělo, raději se mu vyhýbám. Kdybych se pletla do jeho záležitostí, příliš bych se rozvášnila, a výsledek? Být deportována nebo zavřena se ztracenými ženami. Tomu by se dalo vyhnout, ale je tu nihilismus, který je hanbou ruské liberální strany. Stačilo by, aby si vás spletli s těmi zlověstnými idioty, a vláda, kdyby viděla, že nabýváte jistého vlivu, by si to nenechala ujít.
Quant à la Russie qui est mon sang et ma chair j’aime mieux m’en tenir éloignée. Si je me mêlais de ses affaires, je me passionnerais trop et le résultat ? Etre déportée ou enfermée avec des femmes perdues. On pourrait éviter cela mais il y a le nihilisme qui est le déshonneur du parti libéral russe. Il n’y aurait qu’à être confondu avec ces sinistres idiots et le gouvernement s’il vous voyait prendre quelque influence, n’y manquerait pas.
To všechno jsou důvody, které dokazují, že nemám sklony k zbytečné obětavosti… možná i užitečné, ale ztracené v davu.
Tout ça, c’est des raisons qui prouvent que je n’ai pas de vocation pour le dévouement inutile... peut-être même utile mais perdu dans la foule.
Co bych chtěla, je právě tolik nebezpečí, aby to mělo barvu.
Ce que je voudrais, c’est juste assez de danger pour que cela soit coloré.