❦
Středa 14. července 1880
Mercredi 14 juillet 1880
Výročí dobytí Bastily. Přehlídka, předávání praporů, iluminace, slavnosti, plesy na všech křižovatkách.
Anniversaire de la prise de la Bastille. Revue, distribution de drapeaux, illuminations, fêtes, bals à tous les carrefours.
Paříž má ráz nějaké zcela nové a půvabné naivity.
Paris a un cachet de naïveté toute nouvelle et charmante .
Bereme Saint-Amanda podívat se na návrat z přehlídky a projet se po bulvárech až do šesti hodin. V šest už kočáry nejezdí. Při průjezdu vlády se málo volalo „Ať žije republika“. Jen Gambettovi se provolávala sláva. Byl v kupé s Josephem. Průjezd generálů budí senzaci, Galliffet je nádherný. Krásnějšího vojáka na koni jsem nikdy neviděla, je prostě heroický. Ty bílé vlasy, ten černý knír, ta ruměná pleť a ten furiantský vzhled, má v obličeji cosi docela mladistvého a okouzlujícího.
Nous emmenons Saint Amand voir le retour de la revue et nous promener par les boulevards jusqu’à six heures. A six heures, les voitures ne circulent plus. On a peu crié “Vive la République” au passage du gouvernement. Il n’y a que Gambetta qui a été acclamé. Il était en coupé avec Joseph. Le passage des généraux fait sensation, Galliffet est superbe. Je n’ai jamais vu un plus beau militaire à cheval, il est tout bonnement héroïque. Les cheveux blancs, cette moustache noire, ce teint coloré et cet air à tout casser, il a quelque chose de tout jeune et de ravissant dans la figure.
V šest hodin všeobecné dostaveníčko u nás, paní de Quincy, Gaillard, Julian, teta a já; Soutzo posílá tetě depeši s omluvou: musí prý strávit celý den s rodinou, přijde se rozloučit zítra. Posílám mu tuto odpověď: „Zůstaňte tedy s rodinou a nechoďte se loučit, vyřizuji vám rozloučení své i tetino.“ Ale není k zastižení ani v bytě, ani u Werbrancka. Skrývá se v Paříži, před někým nebo před něčím.
A six heures rendez-vous général chez nous, Mme de Quincy, Gaillard, Julian, ma tante et moi, Soutzo envoie une dépêche à ma tante pour s’excuser : obligé de passer toute la journée en famille, viendrait faire ses adieux demain. Je lui envoie la réponse suivante : Restez donc en famille et ne venez pas faire vos adieux, je vous fais les miens et ceux de ma tante. Mais on ne le trouve ni à son domicile ni chez Werbranck. Il se cache à Paris, de quelqu’un ou de quelque chose .
Tedy v šest hodin nastupujeme na okružní dráhu u Porte Maillot. Oblékla jsem si růžové šaty, cena: pětadvacet franků v obchodním domě Printemps.
Donc à six heures, nous prenons le train de ceinture à la Porte Maillot. Je me suis habillée d’une robe rose coût: 25 francs au magasin du Printemps.
Považte, jdeme se podívat na iluminace a nepokoje do Belleville. Tolik se klábosí a směje, že zmeškáme stanici a třikrát přesedáme. Znepokojivé bylo, že ty čtvrti vypadaly opuštěně. Konečně vystupujeme v naprosté pustině, je osm hodin a začíná nás přepadat hlad. Gaillard mluví o večeři u jezera Saint-Fargeau – rozkošný stín, jezero, dobrá kuchyně a tak dále. Přijato. Vydáme se ho hledat a vejdeme do rozkošného parku, do Buttes-Chaumont. Máme příšerný hlad, ale utěšujeme se tím, že krajina je nádherná, zvlášť jakýsi pavilon vyhlížející jako chrám. Julian oslovuje skoro každého chodce a vyptává se na restauraci, kterou nám ukazují na všechny strany. Konečně, když jsme se nachodili a obdivovali park, abychom se utěšili, zahlédneme jezero a osvětlenou restauraci. Je to nádherné; ženeme se tam; ale po deseti minutách chůze narazíme na zátaras. Musíme zpátky a jinou cestou. Bylo to k zoufání; budoucí paní Gaillardová umírala hlady. A pokaždé, když jsme si žertem předpovídali nějakou nehodu, opravdu nastala. Jezero nebylo Saint-Fargeau a restaurace pouhá kavárna, kde se nedalo nic najíst.
Remarquez que nous allons voir les illuminations et les émeutes à Belleville. On cause et on rit tant, que l’on manque la station et que nous changeons par trois fois de train. Ce qu’il y avait d’inquiétant, c’est que ces quartiers semblaient déserts. Enfin nous débarquons en plein désert, il est huit heures et on commence à avoir faim. Gaillard parle de dîner au lac Saint- Fargeau, ombrages délicieux, lac, bonne cuisine, etc. etc. Adopté. On se met à sa recherche, et on entre dans un parc délicieux, les Buttes-Chaumont . On a une faim atroce, mais on se console en trouvant le paysage superbe, surtout certain pavillon à l’air de temple. Julian aborde presque tous les passants et se renseigne quant au restaurant, qu’on nous indique de tous côtés. Enfin, après avoir marché et admiré le parc pour nous consoler, nous apercevons un lac et un restaurant illuminé. C’est superbe; on s’élance; mais au bout de dix minutes de marche, on trouve une barrière. Il faut retourner et prendre par un autre côté. C’était désolant; la future Mme Gaillard mourait de faim. Et chaque fois que nous nous prédisions, pour rire, quelque mésaventure, elle arrivait. Le lac n’était pas Saint-Fargeau, et le restaurant un simple café où on ne trouvait rien à manger.
„Vystupte ve Villette,“ říkal jeden.
- Descendez à la Villette, disait l’un.
„Jestli chcete sníst něco dobrého!“ řekl jeden opilý občan, „vejděte sem,“ a ukazoval na pajzl.
- Si vous voulez manger quelque chose de bon ! dit un citoyen pochard, entrez là, et il indiquait un mastroquet.
Ó štěstí! Projíždí fiakr, ale odmítá nás vzít, a teprve po naléhavém přemlouvání a prošení svolí. Nasoukáme se dovnitř v pěti a vyrazíme k jezeru Saint-Fargeau. Nebudu vám líčit tu celou hodinu trvající jízdu spoustou dost prázdných uliček. Dorazíme; jezero Saint-Fargeau není jezero, ale ohyzdná kaluž. Je půl desáté; ale sotva usedneme ke stolu, začíná pršet. Stěhování do obrovského přednáškového sálu. Vystoupím na židli: „Pánové! Jsem především oportunistka; a jelikož je v tuto hodinu vhodné se najíst, navrhuji vrátit se ke stolu!“1
Ô bonheur ! Un fiacre passe, mais refuse de nous prendre, et ce n’est qu’après de vives insistances et des supplications qu’il consent. On s’empile à cinq et on part pour le lac Saint-Fargeau. Je ne vous peindrai pas cette course d’une heure entière par des tas de petites rues assez vides. Nous arrivons; le lac Saint- Fargeau n’est pas un lac, mais une mare d’eau affreuse. Il est neuf heures et demie; mais à peine sommes-nous à table, qu’il pleut. Déménagement dans une salle de conférence immense. Je monte sur une chaise: Messieurs ! je suis une opportuniste avant tout; or, comme à l’heure qu’il est il est opportun de manger, je propose de nous remettre à table !
Sotva se trochu vzpamatuji, začnu Julianovi vyprávět o Amélii. Kolem desáté pomyslíme na ohňostroj, který jsme měli vidět z výšin Buttes-Chaumont. U dveří restaurace zase potkáme našeho andělského kočího. Je trochu podnapilý, ale v obtížných pasážích prokazuje velvyslanecký talent; ozývá se totiž volání „Pryč s kočáry!“, ale my odpovídáme „Ať žije republika!“.
Aussitôt remise un peu je commence à parler d’Amélie à Julian. Vers dix heures, nous songeons au feu d’artifice que nous devions voir du haut des Buttes-Chaumont. A la porte du restaurant se retrouve notre angélique cocher. Il est un peu gris, mais fait preuve d’un talent d’ambassadeur dans les passages difficiles, en effet, des cris de: “A bas les voitures” ! se font entendre, mais nous répondons par: “Vive la République” !
Myslím, že v tuhle hodinu nebyl v ulicích o mnoho víc než jeden kočár; náš fiakr mi připomínal ten z Paní Bovaryové (od Flauberta).
Je crois qu’à cette heure-ci il n’y a pas eu beaucoup plus d’une voiture dans les rues, notre fiacre me faisait songer à celui de “Mme Bovary” (de Flaubert).
Nakonec nás zastaví strážníci, kteří nás po mnohém vyjednávání donutí vystoupit, a my procházíme Belleville pěšky, poté co jsme se obrátili k Villette, abychom se vlakem vrátili do Paříže, a deset dalších věcí.
Enfin nous sommes arrêtés par des sergents qui, après des pourparlers nombreux, nous forcent à descendre et enfin nous parcourons Belleville à pied après avoir retourné vers la Villette pour retourner à Paris par le chemin de fer, et dix autres choses.
To byla pěkná cesta! Paní de Quincy se na vysokých podpatcích unavila po dvaceti minutách, já jsem necítila víc únavy, než kdybych byla doma. Bavili jsme se s Julianem o Amélii a o Cassagnacovi. Co zaráží, je ten klid, který všude panuje. Skoro by se řeklo smutek. Ani jeden hlučný opilec, samá způsobnost a zdvořilost.
Un joli trajet ! Mme de Quincy avec de hauts talons s’est fatiguée au bout de vingt minutes, moi je n’ai pas sentie plus de fatigue que si j’étais chez moi. Nous causions avec Julian d’Amélie et de Cassagnac. Ce qui frappe c’est le calme qui règne partout . On dirait de la tristesse. Pas un pochard bruyant et une bienséance et une politesse.
Mysleli jsme, že uvidíme divochy, a nacházíme pastýře, kteří tančí za zvuků píšťalek.
Nous pensions voir des sauvages et nous trouvons des bergers qui dansent aux sons de chalumeaux.
Na nábřeží Valmy musíme zajít do kavárny kvůli paní de Quincy, totéž na Place de la République a nakonec ještě v jedné kavárně na bulváru. Gaillard a Julian umluví panský kočár a v prudkém lijáku se vracíme, paní de Quincy, která plakala únavou, necháme u ní doma. V půl druhé nás Julian doveze domů.
Au quai de Valmy il faut entrer dans un café à cause de Mme de Quincy, même station place de la République et enfin dans un café du boulevard. Gaillard et Julian séduisent une voiture de maître et par une pluie battante, nous rentrons laissant Mme de Quincy qui pleurait de fatigue, chez elle. A une heure et demie Julian nous ramène chez nous.
Poznámky
Pozn. překl.: Marie si pohrává se slovem „oportunista“ (oportunisté byli umírnění republikáni kolem Gambetty) a slovem „oportunní“ (vhodný, nabízející se v pravou chvíli). ↩