❦
Neděle 4. července 1880
Dimanche 4 juillet 1880
Včera jsem Soutzovi poslala tu disertaci přepsanou veřejným písařem. Ale mohu klidně přiznat, že to je výhradně pro mě – on to nepochopí a já se budu těšit jen z radosti, že jsem vytvořila mistrovské dílo. To je ale nicotná bytost, která za sebou nezanechala víc stop než nevím co. Přesto mě mrzí, že jsem byla mateřská a dovolila, aby v zajetí všech těch svých hloupých zoufalství složil tu svou tak všední hlavu na moje rameno.
J’ai envoyé hier à Soutzo la dissertation copiée par un écrivain public. Mais je puis bien le dire c’est uniquement pour moi, il ne comprendra pas et je ne jouirai que du plaisir d’avoir fait un chef-d’œuvre. En voilà un être nul et qui n’a pas plus laissé de trace que je ne sais quoi. Pourtant je suis mécontente d’avoir été maternelle et d’avoir permis qu’en proie à tous ses sots désespoirs, il mit sa tête si ordinaire sur mon épaule.
Malá Miranda mě přichází navštívit a vezmeme ji do Bois, a potom kolem sedmé k Gaviniovým, ale to mě umoří. Jenže potřebuji vstupenky do Sněmovny na zítřek.
La petite Miranda vient me voir et nous l’emmenons au Bois et après vers sept heures chez les Gavini mais cela m’assomme. Mais j’ai besoin de billets pour la Chambre demain.
Maluji Wodzinského malý portrét. Je to hodný chlapík a je zamilovaný do slečny Konchinové, která je už pár dní s celou rodinou v Rusku. Snadno jsem ten cit odhalila z tisíce skoro nepostřehnutelných maličkostí, a jak mu to s jemným žertem vykládám, odkrývá se ještě víc a získává ke mně jistou důvěru. Je mu dvaatřicet, ale je jako dítě, když slyší, jak mu vyprávím to, co sám říct nepotřeboval. Zdá se ale, že rodiče s tím nesouhlasí; přesto myslím, že ti mladí jsou zajedno, a předpovídám mu, že se to uskuteční. To pak musíte vidět ten šťastný výraz, ten zvadlý smích, to zardění – a přece není ani dítě, ani hlupák. Jeho krásu velmi obdivují, a vskutku je krásný.
Je fais un petit portrait de Wodzinski. C’est un brave garçon et il est amoureux de Mlle Konchine qui est en Russie depuis quelques jours avec toute la famille. J’ai facilement découvert le sentiment par mille choses presque insaisissables et comme je le lui raconte en plaisantant doucement, il se dévoile encore plus et prend quelque confiance en moi. Il a trente-deux ans mais est comme un enfant en m’entendant lui raconter et qu’il n’a pas eu besoin de dire. Mais il paraît que les parents ne veulent pas, pourtant je crois que les jeunes gens sont d’accord et je lui prédis que cela se fera. Il faut voir alors l’air heureux, le rire fané, la rougeur, pourtant il n’est ni enfant ni bête. On admire beaucoup sa beauté, il est beau en effet.
Věčně trčí u Konchinových, a tak ho kvůli té lásce hodně škádlí, ale to by ještě nebylo nic; že je zamilovaný, je vidět ve všem, co říká, i když mluví o něčem jiném. A pak ta dětinská a neodolatelná radost, jakou má člověk z mluvení o Předmětu své lásky nebo o čemkoli, co se ho týká.
Il est toujours fourré chez les Konchine, aussi on le plaisante beaucoup sur cet amour mais cela ne serait encore rien; ou on voit qu’il est amoureux c’est dans tout ce qu’il dit, quand même il parle d’autre chose. Et puis ce plaisir enfantin et irrésistible qu’on a à parler de l’Objet ou de ce qui le touche.