Sobota 3. července 1880

Včera jsme byli v Senátu, ale byla to jen příprava na dnešní velké zasedání: amnestii. Turquan číslo dvě nás včera i dnes dostal do diplomatické tribuny. Sál je nabitý a na okamžik jsem se bála, že omdlím horkem v té příšerné kombinaci se zápachem lidského masa. Paní de Renneville je v téže lóži jako my a vedle ní paní Arnaudová, božsky krásná, ale vystrojená jak!… cosi mezi čarodějnicí a domovnicí.
Mladý Arnaud, velmi pohledný, se dole zmítal méně než obvykle, v té mase tajemníků, redaktorů a tak dále, kteří se tam dostavili.
Mluví Jules Simon; slyším ho poprvé a mluví dobře, ale po tom smyslu, jaký amnestii dal Gambetta, ta věc už není ani velkorysá, ani celistvá. Pořád se mu chtělo opakovat některé pasáže z Léonovy řeči. Schovám vám noviny, ale můj vlastní dojem je, že se provedla hloupost a že ministerstvo bylo pošetilé, neobratné a nicotné. Trvalo to do více než sedmi hodin!
Jsem ráda, že jsem byla na „historickém“ zasedání, ačkoli jeho jediným výsledkem bylo, že situaci nijak nezměnilo. V naší nepřítomnosti několik navštívenek, mimo jiné Berthe, P.P.C.

Poznámky

Pozn. překl.: P.P.C. – zkratka „Pour Prendre Congé“ (na rozloučenou), připisovaná na navštívenku při odjezdu z města.