❦
Pátek 2. července 1880
Ať už Cassagnaca miluji, nebo ne, vím jedno: když si představím, že říkám „miluji tě“, jen jemu bych to mohla říct, a jen u něj bych se necítila pokořená, kdybych s ním v lásce jednala jako rovná s rovným.
Que j’aime où non Cassagnac, ce que je sais c’est que lorsque je me figure que je dis : je t’aime, il n’y a qu’à lui que je pourrais le dire et il n’y a que lui que je ne serais pas humiliée de traiter en égal en amour.
Paní de Quincy a Gaillard u nás večeří. Ti dobří lidé se milují. Večer nám šťastný [vyškrtnuto: tři řádky] ženich improvizuje, předčítá a nakonec v překypující radosti zpívá. Krásná, tak zvadlá Louise seděla u klavíru. Trvalo to do jedné. Má krásné tělo, ale obličej už hodně odkvetlý.
Madame de Quincy et Gaillard dînent chez nous. Ils s’aiment ces braves gens. Le soir l’heureux [cancellées : trois lignes] futur nous fait des improvisations , une lecture et enfin chante dans l’exubérance de sa joie. La belle Louise si fanée était au piano. Cela a duré jusqu ‘à une heure . Elle a un beau corps mais le visage est très passé.
Ale on je tak šťastný, že se chce učit zpívat, hrát na kytaru, co já vím?
Mais il est si heureux qu’il veut apprendre à chanter, à jouer de la guitare, que sais-je ?