Středa 30. června 1880

Místo abych malovala, vezmu slečnu Grahamovou a jdeme do rue de Sèvres a strávíme tam téměř hodinu naproti jezuitským domům. Jenže bylo devět hodin a viděly jsme už jen zbytky rozruchu.
Tohle rozehnání mi připadá pitomé a vysvětluji si ho jen jako malichernou pomstu pana Julese Ferryho za jeho článek 7. Vliv jezuitů se právě podstatně zvětšil; jestli člověk nenávidí jejich učení, takhle se na to jít nemá… a je to tak nesnadné uchopit, že je ještě lepší toho vůbec nedotýkat.
Použitelný by byl jediný nápad. Poskytnout všem jezuitům, co jich na světě je, všemožné záruky, vyjít jim plně vstříc, darovat jim pozemek, postavit jim domy, založit jim město, a až tam budou všichni, vyhodit to celé do povětří. Jezuity ani tak nenávidím, jako se jich bojím, ve své nevědomosti o tom, čím vlastně jsou. Ví to vůbec někdo přesně?
Ne! Ale je těžké udělat něco pitomějšího a méně užitečného než toto rozehnání! Proč to Gambetta nechá být? Na okamžik jsem si myslela, že to nechává běžet, aby pak vítězně zasáhl.
Dnes večer nás Engelhardtovi berou do Opéra Comique do markýzovy lóže. Byla jsem příliš unavená a málem jsem usínala, myslíc na Cassagnaca… z nedostatku jiného, a pak… i když je to ošklivá figura, stejně je milý… a vlastně, co mi po něm!!!

Poznámky

Pozn. překl.: 30. června 1880 byly uvedeny v platnost dekrety z 29. března nařizující rozpuštění jezuitského řádu. Ministr Jules Ferry k nim sáhl poté, co Senát zamítl tzv. článek 7, jenž měl řeholním řádům zakázat vyučování.