❦
Neděle 27. června 1880
Dimanche 27 juin 1880
Ráno jsem modelovala.
J’ai fait du modelage le matin.
Paní Engelhardtová u oběda, načež k Gaviniovým. Paní kritizuje můj klobouk. Možná už mě má dost zrovna tak, jako já jí.
Madame Engelhardt à déjeuner après quoi chez les Gavini. Madame critique mon chapeau. Elle a peut-être autant assez de moi, que moi assez d’elle.
Pernetyová, Daveauovi, Nervo a tak dále… Jsem na dně, jak jen to jde, ale musím vypadat vesele, a ta potlačovaná bída mě dělá starou a hloupou. Už nevím, co říct, směji se nuceně, poslouchám, plácám banality a chtělo by se mi plakat.
La Pernety, les Daveau, Nervo, etc... Je suis aussi bas que possible, mais il faut avoir l’air gai, et cette misère rentrée me rend vieille et bête. Je ne sais plus rien dire, ris par force, écoute, dis des banalités et voudrais pleurer.
U paní de Brimond, kam jdeme potom, je to totéž; cítím se stará, zvadlá.
Chez Mme de Brimond où nous allons après, c’est la même chose; je me sens vieille, flétrie .
Bída přebídná!
Misère de misère !
Mimo mé umění, které jsem začala z vrtochu a ctižádosti, v němž jsem pokračovala z marnivosti a které teď zbožňuji – mimo tuto vášeň, neboť je to vášeň, nemám nic, anebo tu nejstrašlivější z existencí! Ach, bída přebídná. A přece jsou na světě šťastní lidé. Šťastní, to je příliš, snesitelná existence by mi stačila; s tím, co mám, by to bylo štěstí. Nejsem rozmazlená. Slzy a šedivý vlas.
En dehors de mon art, que j’ai commencé par fantaisie et ambition, que j’ai continué par vanité et que j’adore maintenant, en dehors de cette passion, car c’est une passion, je n’ai rien ou la plus atroce des existences ! Ah ! misère de misère. Il y a pourtant des gens heureux sur la terre. Heureux, c’est trop, une existence supportable me suffirait, avec ce que j’ai, ce serait le bonheur. Je ne suis pas gâtée. Des larmes et un cheveu blanc.
Paní de Quincy přišla, aby nám představila Gaillarda jako svého budoucího muže. Jsou milí a šťastní.
Madame de Quincy est venue nous présenter Gaillard comme son futur mari. Ils sont gentils et heureux.
Zrovna jsem dočetla Balzakovu Seraphitu1, když mi přinesou ten Soutzův dopis. Čtu si ho dvakrát; podruhé mi připadá horší, ale i tak není špatný. A když si jeho polovinu přečtu potřetí, mám chuť mu napsat tohle, ale počkám do zítřka. Znovu jsem si ten dopis přečetla, a není dobrý, kdyby ho člověk rozebral po kostech… milovat na pomalém ohni Láska, která nemá žádný opravdový výlev, a jestli z toho ztrácí hlavu, není to z lásky, ale z toho, že není milován – jak by řekl pan de La Palice2.
Je sortais de lire « Seraphita » de Balzac quand on m’apporte cette lettre de Soutzo. Je la relie deux fois, à la seconde fois, elle me paraît moins bien, mais elle n’est pas mal tout de même. Et après en avoir relu une moitié pour la troisième fois, j’ai envie de lui écrire ceci, mais j’attendrai demain. J’ai relu la lettre, qui n’est pas bien, si on l’épluchait l,aimer à petit feu Un amour qui n’a aucun épanchement vrai, et s’il perd la tête ce n’est pas d’aimer, c’est de ne pas être aimé comme La Palice.
Přece jen je to odpověď na moje hloupé psaníčko.
Pourtant c’est une réponse à mon manuel stupide.
Poznámky
Pozn. překl.: Séraphîta, mystický román Honorého de Balzaca (1834) o androgynní andělské bytosti. ↩
Pozn. překl.: „Jako pan de La Palice“ – narážka na samozřejmé pravdy (tzv. lapálie), odvozená z písně o panu de La Palice, jejíž verše vyslovovaly nabíledni jsoucí samozřejmosti. ↩