❦
Pondělí 14. června 1880
Lundi 14 juin 1880
Saint-Amand přišel ve starostech o mé zdraví.
Saint Amand est venu inquiet de ma santé.
Soutzo večeřel. Pelikan odjel. Přišla kněžna de Fitz-James.
Soutzo a dîné. Pélikan est parti. La princesse de Fitz-James est venue.
Já čtu znovu minulost, pro kterou jsem zanícená. Vzpomínám si, že když Cassagnac vcházel, bylo to jako oslnění, neuměla bych popsat ani jeho vystupování, ani své dojmy… Celá moje bytost k němu spěla, když jsem mu podávala ruku, pak jsem se cítila unesená, pryč, zbavená své tělesné schránky, cítila jsem křídla, a pak strašlivou hrůzu z toho, jak hodiny utíkají tak rychle! A já tomu nerozuměla!! Škoda, že mi povaha těchto zápisků nedovoluje vyčlenit ty pozoruhodné události. Všechno se mísí. A pak jsem, abych řekla pravdu, trochu předstírala, že se zabývám vším, abych ukázala, že existovala jsem i mimo Cassagnaca. Jenže když chci ty události znovu prožít, jsem zaražená, že je nacházím obklopené vším ostatním. Ale není tomu tak i v životě?
Moi, je relis le passé pour lequel je me passionne. Je me rappelle lorsque Cassagnac entrait, c’était comme un éblouissement, je ne saurais définir ni sa manière d’être ni mes impressions... Tout mon être allait à lui quand je lui tendais la main puis je me sentais envolée, partie, dépouillée de mon enveloppe charnelle, je me sentais des ailes et puis une terreur affreuse de voir les heures passer si vite ! Et je ne comprenais pas !! C’est dommage que la nature de ces écritures ne me permette pas d’isoler les faits remarquables. Tout se confond. Et puis j’ai un peu affecté, à dire vrai, de m’occuper de tout pour montrer que j’existais en dehors de Cassagnac. Seulement quand je veux revivre ces évènements je suis choquée de les trouver entourés de tout le reste. Mais n’est-ce pas ainsi dans la vie ?
A přece jsou věci, události, lidé, které by člověk chtěl vyčlenit a uzavřít do drahocenné skříňky se zlatým klíčem…
Pourtant il y a des choses, des évènements, des hommes, qu’on voudrait isoler et renfermer dans un précieux coffret avec une clef d’or...
„Až budete cítit, že ho převyšujete, už vás nebude ovládat!“ říká Julian.
- Quand vous vous sentirez supérieure à lui, il ne vous dominera plus ! dit Julian.
Copak to nebyla myšlenka udělat jeho portrét, co mě přimělo pracovat! Inu, najdu ho znovu… A teď se mě zmocňuje strach, že ho znovu nenajdu, kdyby zemřel nebo co já vím… Neboť když člověk od ústupku k ústupku přijme všechno a říká si: jelikož všechno přijímám, tohle mi neunikne. A pak se stane něco nečekaného a unikne vám to. Nemiloval mě. Dobrá. Je ženatý, dobrá. Co ještě? Co se ještě může stát? Jak se ode mě oddělí ještě víc? Jak ho budu moci ztratit ještě úplněji?
Est-ce que ce n’est pas l’idée d’avoir son portrait à faire qui m’a poussée à travailler ! Eh bien, je le retrouverai... Et voilà que la peur me prend de ne pas le retrouver, s’il allait mourir ou que sais-je... Car lorsque de concession en concession on accepte tout et qu’on se dit: puisque j’accepte tout cela ne m’échappera pas. Eh bien il arrive quelque chose d’inattendu et cela vous échappe. Il ne m’aimait pas. Bien. Il est marié, bien. Quoi encore ? Que peut-il arriver encore ? Comment se séparera-t-il encore plus de moi ? Comment pourrai-je le perdre plus complètement ?
Soutzo se vrátil, ať si zahraje piket s tetou, já usnu s myšlenkou na svého bratra…
Soutzo est revenu, qu’il fasse un piquet avec ma tante, moi je vais m’endormir en pensant à mon frère...
Když si znovu čtu jeho věty, jeho dopisy, jsem rozechvělá, jako by to bylo teď.
Quand je relis ses phrases, ses lettres, je suis remuée comme si c’était maintenant.
Víte, je pro mě nemožné označit stránky, na nichž bych si Cassagnaca znovu přečetla, neboť co ho znám, od roku 1876, prostupuje všemi těmi čtyřmi lety a je všude navzdory těm ostatním pidimužíkům.
Voyez-vous il m’est impossible d’indiquer les pages pour relire Cassagnac, car depuis 1876 que je le connais il a traversé ces quatre années et il se trouve partout malgré les autres pygmées.