❦
Úterý 1. června 1880
Mardi 1er juin 1880
Měla jsem sen, který mi vždycky věští něco nepříjemného.
J’ai fait le rêve qui me présage toujours quelque chose de désagréable.
A tak jdu nerada na mši, kterou princ dává sloužit u Saint-Philippe du Roule za spásu duše toho chlapce, který byl zabit.
Aussi est-ce à contre cœur que je vais à la messe que le Prince fait dire à Saint-Philippe du Roule pour le repos de l’âme du petit qui a été tué.
Netřeba dodávat, že články v novinách mě rozplakaly a že ta smrt na mě má rozhodně zvláštní vliv. Při odchodu všichni naši bonapartističtí přátelé. Ale můj sen mě nutil každou minutu čekat nějakou hrůzu.
Inutile de vous dire que les articles des journaux m’ont fait pleurer et que cette mort a décidément sur moi une influence étrange. Tous nos amis bonapartistes à la sortie. Mais mon rêve me faisait attendre à chaque minute, quelque horreur.
Géry nám říká, že Gabriel skončí teprve tento týden. Chudák malý. Nu, vracím se domů, paní Larivièrová (rozená Lubomirská) přichází pózovat. Myslela jsem, že ty dámy na své dobročinné portréty zapomenou. A zatímco beru lekci harfy, přinesou mi dopis. Bodlo to ve mně, ten sen byl pořád přítomný.
Géry nous dit que Gabriel n’aura fini que cette semaine. Pauvre petit. Enfin je rentre, Mme Larivière (née Lubomirska) vient poser. J’ai cru que ces dames oublieraient leurs portraits de charité. Et pendant que je prends ma leçon de harpe on m’apporte une lettre. Cela m’a donné un coup, le rêve était toujours présent.
Dopis je od Mouzayové, která je bláznivá, a vy hned uvidíte proč. V její čtvrti jsou neštovice a ona prosí, abychom její dceři na pár dní poskytly přístřeší.
La lettre est de la Mouzay qui est folle et vous allez le voir. La petite vérole est dans son quartier et elle prie que nous donnions l’hospitalité à sa fille pendant quelques jours.
Aby nám tedy tu nemoc přinesla. Věděla jsem dobře, že je tu ta epidemie, ale v Paříži na takové věci člověk nemyslí. Ale to přímé, surové upozornění a ta představa riskovat dvacetiletou dívku kvůli čtyřiatřicetileté ženě mě naplňuje hrůzou.
Pour qu’elle apporte la maladie alors. Je savais bien qu’il y avait cette épidémie mais à Paris on ne pense pas à ces choses- là. Mais cet avis direct, brutal et cette idée de risquer une fille de vingt ans pour une femme de trente-quatre, me met en frayeur.
Ruce se mi třásly a do tváří se mi nahrnula horkost, ještě teď mi hoří. Je možné žádat takové služby a psát takové věci? Sama představivost, sám strach mohou nemoc přivodit, a pro mě by to byla smrt.
Mes mains tremblaient et j’ai eu chaud aux joues qui me brûlent encore. Est-il possible de réclamer de pareils services et d’écrire de telles choses. L’imagination, la peur seule peut donner la maladie et pour moi ce serait la mort.
Zabila bych se. Zkrátka, přijde dnes večer na večeři, zase jeden dárek navíc.
Je me tuerais. Enfin, elle vient dîner ce soir, voilà encore un cadeau à faire.
Víte, ateisté musí být věru nešťastní, když mají strach, já když mám strach, hned volám Boha a všechny mé pochybnosti se ze sobectví rozplynou. Je to ošklivý cit, ale nestojím o to zdobit se ctnostmi, které nemám, mám za to, že je už dost domýšlivé vystavovat na odiv všechny své malosti a všechny své špatnosti. V roce 1873 jsem jela na vídeňskou Světovou výstavu v nejhorší době cholery pod záštitou těchto veršů žalmu X (opisuji je přesně).
Voyez-vous les Athés doivent être bien malheureux quand ils ont peur, moi quand j’ai peur j’appelle aussitôt Dieu et tous mes doutes s’évanouissent par égoïsme. C’est un vilain senti-ment mais je ne tiens pas à me parer de vertus que je n’ai pas, je trouve que c’est déjà assez fat d’étaler toutes ses petitesses et toutes ses vilenies. En 1873 je suis allée à l’Exposition Universelle de Vienne au plus fort du choléra sous l’égide de ses vers du psaume X (je les copie exactement).
Přikryje tě svými křídly;
Il te couvrira de ses ailes;
Pod jejich ochranou budeš v bezpečí;
Sous leur abri tu seras en sûreté;
Nebudeš se bát ani nočních hrůz;
Tu ne craindras ni les terreurs de la nuit;
Jeho pravda ti bude štítem;
Sa vérité te servira de bouclier;
Ani šípu, který za dne létá;
Ni la flèche qui vole pendant le jour;
Ani ran bloudících v temnotách,
Ni les fléaux errants dans les ténèbres,
Ani záhuby, jež řádí v poledne;
Ni le trépas qui exerce ses ravages à midi;
Tisíc jich padne po tvém boku;
Mille tomberont à tes côtés;
A deset tisíc po tvé pravici;
Et dix mille à ta droite;
Ale k tobě nedospěje.
Mais il ne parviendra point jusqu’à toi.
Včera jsem na ty božské řádky myslela, znovu jsem si je s nadšením přečetla; netušila jsem, že mi dnes poslouží.
Hier j’ai pensé à ces lignes divines, je les relus avec enthousiasme; je ne prévoyais pas qu’elles me serviraient aujourd’hui.
Ale ten sen, není to zvláštní? Byl hnusný, ale povím vám ho, aby pozbyl své moci.
Mais le rêve, est-ce curieux. Il était ignoble mais je vous le dirai pour qu’il perde sa vertu.
Inu, když se mi zdá o špíně, tak je to tady.
Eh bien quand je rêve d’ordure, voilà.
Právě jsem sepsala svou závěť, je v obálce takto adresované: Panu Paulu Bashkirtseffovi, Poltava. Do vlastních rukou. Rusko.
Je viens de faire mon testament, il est contenu dans l’enveloppe ainsi adressée : A M. Paul Bashkirtseff, Poltava. En mains propres. Russie.
Přijdu je tahat za nohy, až budu mrtvá, jestli nesplní mou poslední vůli.
Je viendrai les tirer par les pieds quand je serai morte s’ils n’exécutent pas mes volontés.
Courtès, v Paříži na čtyřiadvacet hodin, přichází se Soutzem kolem deváté. Je to hodný chlapec, celou cestu Soutzovi říkal, že je nadšen, že nás zase vidí. Ale Mouzayovi přijdou na večeři, taková drzost. Epidemie není v jejich čtvrti, ale v jejich domě je jeden nemocný. Ještě lépe!
Courtès à Paris pour vingt-quatre heures arrive avec Soutzo vers neuf heures.C’est un bon garçon, il disait à Soutzo tout le long du chemin qu’il était ravi de nous revoir. Mais les Mouzay viennent dîner, quelle audace. L’épidémie n’est pas dans leur quartier mais il y a un malade dans leur maison. Encore mieux !
Mám horečku ze strachu.
J’ai la fièvre de frayeur.
Courtès a Soutzo mě uklidňují. Courtès odchází v jedenáct, toho druhého jsem si podržela pod záminkou, že se bojím zůstat sama a nebudu moci spát.
Courtès et Soutzo me font du bien. Courtès part à onze heures, quant à l’autre sous prétexte de peur de rester seule, de ne pouvoir dormir je l’ai gardé.
Jsou tři hodiny, právě odešel.
Il est trois heures, il vient de partir.
Nejdřív to byla… prostá rozprava, v níž jsem si stěžovala, že umírám, teta mě neopouští, ale to nudilo Casimira i mě, sedla jsem ke klavíru, a než teta vešla, stihl mi říct věc, ze které mi přeběhl mráz. Jeho sestry ho žení, ale on tu ženu nemiluje.
D’abord c’était... une simple causerie où je me plaignais de mourir, ma tante ne me quitte pas, mais cela ennuyait Casimir et moi aussi, je me suis mise au piano et avant que ma tante entre il a eu le temps de me dire une chose qui m’a fait froid. Ses sœurs le marient mais il n’aime pas la femme.
„Tak to nedělejte, věřte mi, je to nesmyslné.“
- Alors ne le faites pas, croyez-moi, c’est insensé.
Ale to je jedno, nemohla jsem ho nechat odejít, dokud se nedovím… hrajeme karty, na zvířata, oblíbenou hru ruského služebnictva.
Mais c’est égal je n’ai plus pu le laisser partir avant de savoir... nous jouons aux cartes, aux bêtes, jeu favori des domestiques russes.
„To si berete paní de Bailleul?“ napíšu mu na sešit.
- C’est Mme de Bailleul que vous épousez ? lui écris-je sur un cahier.
„Ne, ta je ještě starší,“ odpovídá mi touž cestou.
- Non, elle est encore plus vieille, me répond-il par la même voie.
A tak zaplníme šest stran těmi větami, jež by bylo zábavné uchovat.
Alors nous emplissons six pages de ces phrases qu’il serait amusantes de conserver.
Nakonec, miluje mě, zbožňuje mě a věty krouží kolem žhavého tématu. Zakazuji mu žertovat a on odpovídá, že to já si z něj utahuji.
En fin de compte, il m’aime, il m’adore et les phrases tournent autour du sujet brûlant. Je lui défends de plaisanter et il répond que c’est moi qui me moque de lui.
Teta čas od času říká, že jsem bláznivá, že mám jít spát, a já jí odpovídám, že mám tu nemoc a že umřu. Po té podivné korespondenci nejsem o mnoho dál, bylo to doopravdy, nebo z legrace? Ale dnes večer aspoň byly z jeho strany velmi výmluvné pohledy a stisky ruky pod záminkou, že zjišťuje, jestli mám horečku.
Ma tante dit de temps en temps que je suis folle, qu’il faut me coucher et je lui réponds que j’ai la maladie et que je vais mourir. Après cette correspondance singulière je ne suis pas très avancée, fus-ce vrai, est-ce pour rire ? Mais ce soir au moins il y a eu de sa part des regards fort significatifs et des serrements de main sous prétexte de voir si j’ai la fièvre.
„Neusnadňujete mi vyznání!“ píše mi.
- Vous ne me facilitez pas les aveux ! m’écrit-il.
A já odpovídám:
Et je réponds :
„Já vám pořád podávám záchranné lano, hlupáku!“
- Moi je vous tends tout le temps la perche imbécile !
To poslední slovo je navíc, beru ho zpět.
Ce dernier mot est de trop, je le retire.
Koneckonců to nikam nevede.
Enfin cela ne mène à rien.
Jsem chtivá a chtěla bych si toho chlapce podržet, aniž ještě vím, co s ním udělám.
Je suis avide et voudrais garder ce garçon ne sachant pas encore ce que j’en ferai.
Tady je nápad… přivedu ho k tomu, aby se mnou znovu mluvil o sňatku, a pak mu řeknu, ať požádá mámu, tím získáme čas; máma odmítne, další odklad… a pak nevím… Už to, že nic nevím, je něco. Jen ať mi ho nevezmou. Zítra tu Courtès a on obědvají.
Voici une idée... je l’amènerai à me reparler de mariage et lui dirai alors de demander à maman, cela fera gagner du temps; maman refusera, encore un délai... et puis je n’en sais rien... C’est déjà quelque chose que de n’en rien savoir. Pourvu qu’on ne me le prenne pas. Demain Courtès et lui déjeunent ici.