Čtvrtek 27. května 1880

Jak je krásné ráno, pozor, začínám.
Nejprve jsem u otevřeného okna pozdravila den lahodnými zvuky harfy, jako Apollónovi kněží, a pak své dvě ženy před hrobem. Mám chuť jet do Jeruzaléma a udělat ten obraz s tamními hlavami v plenéru.
Paní Gaupillatová se zastavila, potom jdeme do lesíka, teta a ty dvě opuštěné ženy. Málem jsem desetkrát usnula.
Teta večeří sama u paní Bizailleulové, jak ji nazývá Anitchkoff, vracely jsme se, když jsme potkaly Soutza, jak sjíždí Champs-Elysées v kočáře s jakýmsi jiným civilem; jede pravděpodobně k paní de Lesseps. Audiffretovy jsou nepochybně také pozvané na večeři současně s Casimirem. Je to mrzuté, ale jestli si nejsem jistější sama sebou než tohle… vždyť zavřít toho chlapce nelze, ostatně kdyby mě miloval, dovedl by se zavřít sám a netvářit se tak rozzářeně, jako se tvářil dnes, když mě vůbec neviděl. Co je mi po tom, řeknu-li si jednou provždy, že mě Casimir nemiluje! Inu! a je to.
Antoine přišel, abychom se domluvili na Velké ceně v Auteuil v neděli. Antoine je jako syn paní Gaviniové, a tak zůstaneme rozprávět sami dva. Ale teď je deset. Jsem na nohou už osmatřicet hodin.