Středa 26. května 1880

Kolem osmé přichází Soutzo, copak tu pohledáváte?
Strávíme hodinu a půl pořádným smíchem, teta tam nebyla. Nechtěla jsem mu podat ruku a on hodinu čekal, abych mu ji podala. Ale já si stojím na svém, pak dětinské kousky, vyšplhám na žebřík ke knihám a on se mě snaží shodit, načež smích a křik, jestli okamžitě nepustíte mé ruce, ublížím vám, a chtěla jsem ho podrápat, ale připadalo mi kruté ublížit živému tvoru a nemohla jsem se ubránit, abych velmi mile nezvolala: Ó! já nemůžu.
Pochopil to a ocenil tón:
Ó! já nemůžu, ó! jak je roztomilá.
Půjdete k paní de Mouzay?
Ne.
A proč ne?
Je příliš horko.
A to velké štěstí vidět mě?
Toho právě kvůli tomu lituji.
Neumíte se vyjadřovat. Zkrátka, člověk by nikdy neměl dělat nic než to, co těší.
Nejsem spokojená a říkám mu to, nazývaje ho nezdvořákem, hlupákem.
Ach! kdyby paní de Mouzay na mě dala, nebyla by vás pozvala.
Jakže?
Ale ano, řekla jsem jí, že mám dost toho mít vás tady, ale ona řekla, že vám tu nezdvořilost nemůže provést.
O půl jedenácté odchází a najednou se mi zdálo, že můj večer bude zkažený, jestli tam nepůjde. Vzkázala jsem mu po Rosalii do předsíně, že kdyby k Mouzayové nešel, bylo by to strašné.
K paní de Mouzay půjdu, až bude zima, odpověděl Rosalii.
Jsem velmi krásná, vlasy po způsobu Psyché a róba z orientální gázy, dvě růže u pasu. Teď zrovna mám vášeň pro růže. Večer plyne ve vyprávění a mňoukání. Ale chodím sem a tam. Julian, Gaillard a další stojíme na balkoně, uvnitř se člověk dusí. Louis Enault mi přichází políbit ruku, bavím se s jeho ženou; paní Crémieuxová a ten radikální poslanec s rodinou. Mladá Marianne se se mnou spřátelí; nechám ji před Julianem spolknout ohromné nesmysly a to mě baví!
Upřímně, není to lichotivé, ale konec konců dělám senzaci. Beaumetz, malíř a Caillasův přítel, je z toho ohromen a netají to, rozprávíme o malbě.
Generál Jeanningros, krásná vojácká hlava, hlava statečného muže, mi skládá poklony. Jeho rodina, samé kuchařky. Stará Mouzayová zuří na Gaillarda, Juliana a mě, protože jsme se bavili, místo abychom poslouchali, je velmi komická, jak vodí své hosty, jako se vodí trestanci na vězeňský dvůr.
Jednou z prvních tváří, které po příchodu spatřím, je Soutzova.
Jak jste hloupý, že jste přišel, říkám mu na balkoně.
Teď mi můžete podat ruku?
Ano, ostatně, dobrý večer.
A pár minut nato zmizel, hledala jsem ho pak, ale byl pryč.
Jakýsi pan Frattin řekl, že mi musí být sedmadvacet až osmadvacet, a jiní byli téhož názoru. Ubohá Marianne mi to bezelstně přiznala.
Kolik je vám let?
Dvacet.
Přesně? od kterého měsíce?
Od ledna.
Ó! to je hloupé, a mně řekli, že je vám šestadvacet. Říkala jsem si přece, ne, to není možné, vypadáte nanejvýš na osmnáct až dvacet.
Vidíte to? Ti hlupáci. Vždycky jsem si myslela a vždycky se říkalo, že rysem mé tváře je mladost, a stará Gaviniová mě ve své něžnosti líbá a říká mi, že vypadám mladě. Třiadvacet (Vypadám na ně? Ach! fuj, ne.
Mysleli si to maloměšťáci kvůli mým způsobům a mým řečem, neboť u Mouzayové, to si umíte představit, se na ně dívám svrchu.
Jestli jsem stará natolik, abych v jedenadvaceti vypadala na osmadvacet. U čerta, Soutzo by se snad mohl hodit… Ale co! uvidíme po lázeňské sezoně, kde se zase potkáme. Vůbec se mi nelíbí, ale dnes večer byl milý. Když se vracíme, koho nezastihneme! Dininu matku a její dceru, Etiennovu ženu! Znáte to drama. Po patnácti letech manželství opustil ženu kvůli paní Hamsleyové, s níž cestuje, a hnal tu nestoudnost tak daleko, že se usadil v mém pavilonu v Nice, ubi. Jeho žena je překvapila.
Utekla, on jí přísahal, že k té ženě, kterou nemiluje, ho poutají důležité záležitosti, ale že se zmocnila papírů, které nás ostatní kompromitují (ten špinavý šejdíř! a tím si ho drží).
Ta malá žena není silná, spolkne ledacos a o pravých citech svého manžela si dosud není jistá.
Ta ubohá prostá dušička nedokáže pochopit tolik lží, hloupostí a zbabělostí! Konečně ji přemluvil, ať odjede do Paříže, a že přijede, až všechno skončí. Je to nesmyslné.
Rozprávěly jsme do tří, začíná svítat.
Dnes večer jsem se bavila.
Zítra večeře u Bailleulové, nepůjdu: řekla jsem Soutzovi, že nepůjdu, on mi odpověděl, že ten den jde k paní de Lesseps na večeři a stráví tam večer.
Je půl čtvrté, za půl hodiny se bude moci malovat, myslím, že si nelehnu.
Je tři čtvrtě na čtyři, právě jsem si připravila paletu a udělám si skicu.

Poznámky

Pozn. překl.: Latinsky: „kde“ — Marie nedbale prohodí latinské slovo.