Středa 12. května 1880

Včera konečně v osm večer máma a Dina odjely. Byla bych plakala, ale přijely jsme deset minut před odjezdem, byl takový spěch, že jsem se nestačila dojmout.
Anitchkoff, Pelikan a Soutzo, samozřejmě. Ten ubohý ďábel soucítí se zármutkem, který snad máme, a hledí na mě něžně… včera večer na Salonu trávil celý život tím, že se na mě díval jako bloudící duše. Jestli nemiluje, předstírá lásku, kterou každý vidí.
Z nádraží jdeme za Rositou a její vychovatelkou na Giroflé-Giroflu, Soutzo nás doprovází, dává se nám k dispozici, úpěnlivě prosí, ať ho využijeme. Člen rodiny… a to všechno s velmi nenápadnou prostotou.
Mám pro vás přijet?
Ne, děkuji.
Inu, jelikož pan de Miranda nepřišel, myslela jsem v rozpacích na to, jak odejdeme, když tu se po spadnutí opony otevřou dveře lóže a objeví se Soutzo.
Inu, něco to se mnou udělalo. Na okamžik jsem zůstala přikovaná k zemi, překvapená a málem dojatá.
Doufám, řekla jsem mu u našich dveří, že se v tuhle hodinu neodvážíte vejít.
Nechtěl vejít, ale jelikož… vejdu, ale když si něco vezmu, prudce opustím jídelnu, abych se vyhnula políbení ruky; ostatně snad jsem si i pomyslela, že mi přijde popřát dobrou noc do knihovny, ale bylo už pozdě a šla jsem spát. Teď je sedm večer a hleďme, přichází.
Na jaké úrovni je tu přijímán?
Inu jako Alexis nebo Bojidar, ale snad s o trochu větší vřelostí, a pak tu není stará Karageorgevičová, která je nebezpečná bláznivka.
Dnes večer jsem se chtěla trochu pobavit, chtěla jsem mu, celá vážná, podat ruku, a až by ji chtěl pozvednout ke rtům, neodtáhnout ji. Ale představa, jakou by udělal tvář, na mě v duchu zapůsobila tak komicky, že se celý obřad odbyl ve smíchu a já jsem mu přiznala příčinu svého ztřeštěného veselí. Takhle uvidí, jakou cenu té přízni přikládám. Tchoumakoff přišel ve chvíli, kdy jsem se smála na celé kolo, a tak ten chlapeček šel hrát karty s tetou a já jsem zůstala do jedenácti rozprávět o malbě.