Pondělí 10. května 1880

Co je dobré, to je, když chci jít proti svým sklonům. Ještě nikdy se mi to nepovedlo, dokonce jsem se nikdy ani nepokusila bojovat; všechno se omezuje na předsevzetí přijaté předem a na zásady jednání, jež se nikdy nedodrží. Vše se děje pod vnuknutím okamžiku, jak se mi zlíbí a jak to přijde.
Diplomacie, já ne, či spíš je to prostě tak, že je mi nepříjemné nejít za svou přirozeností, a tak za ní jdu.
A tak si slibuji, že se na Soutza budu tvářit jako z kamene, a každý večer on najde způsob, jak — a já také jak — mi políbit ruku, když si přejeme dobrou noc a když tu nikdo není. On a já vypadáme skoro jako lidé, kteří si rozumějí. Ten nepopsatelný a tak zjevný výraz. V každém případě s ním nakládám s přátelskou příkrostí a směji se mu do očí, netajím, že se mu vysmívám, a se smíchem mu říkám ty nejtvrdší věci.
Starý Géry přišel zase. Kiriewsky také, ale opustily jsme ho a šly ke královně, která je vskutku převelmi dobrá a převelmi milá žena. Má mě moc ráda a řekla mi, abych ji v mámině nepřítomnosti přišla navštívit.
Přijdete sama, a nemůžete-li přijít sama, přijďte s tetou. Vždy mi tím uděláte velikou radost.
Mluví se o mém obraze s markýzou d’Altavilla a mladou markýzou de Merced.
Pak k Juvisyovým, kde zastihneme hraběte Yourowa.
Říká se, že malá Juvisy je dcerou Emila de Girardin a té kanovnice, jež jde za jeho sestru, ale je jeho matkou. Nevěřím tomu, protože však víte… co se o Emilu de Girardin povídá…
Večer na Salonu, kde zastihneme celou společnost. Gaviniovi, Chaudordy, Rivoli a tak dále a tak dále.
Soutzo nás doprovází až domů, Dina a já jsme se unaveně pověsily na jeho paže, v jedenáct večer v téhle čtvrti nikoho nepotkáš. Matky kráčely spolu.
Soutzo je hnusný, předstírá, že si poranil koleno, kulhá, a je daleko.