Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 9. května 1880

Včera společnost až do osmi, v osm večeře se Soutzem a pak do cirkusu – do Cirku Sonnet.
Knížna Karageorgevičová a její synové o tři řady níž než my.
Nedívala jsem se na ně, ale teta a Dina říkají, že se na nás dívali drze. To jest matka a Bojidar, ne Alexis. Soutzo nás doprovázel, to dá té dobré knížecí rodině námět ke klevetám.
U východu pánové de Castex, Molins a… Blanc, který pod svou strojenou veselostí vypadá nešťastně, říká, že nic nejde, ani uhelné podniky ve Švýcarsku, ani nic, a že je třeba všeho nechat a chodit hrát piket s tetou. Vracím se [Začerněná slova: zachmuřená, je velký] ples u Bambergerových, [Začerněné slovo: Soutzo] tam jde. Soutzo je jako každý zpraven o naší prostřední situaci tady. Pochopitelně o tom nikdy nic neřekl, ale musí vědět, proč Krishaberovi už nechodí.
Ostatně… vracím se od Gaviniových, které jsem zastihla u oběda. Mimo jiné se mě ptají, proč jsme rozhádaní s Karageorgevičovými, a já říkám pravdu. Od našeho plesu a té historky s Berthe, do níž se Alexis vložil tak, že strávil noc pobíháním a smiřováním všeho… ostatně knížna je potrhlá a navíc vůbec nevychovaná.
Když je řeč o Berthe, mluví se pochopitelně o žertících a kanadských žertech a Gavini se mě ptá, co je zač ty stěhovací vozy poslané do Paláce předsednictva k Arnaudovi de l’Ariège. Vyprávěli mu to ve Sněmovně. Já velmi upřímně přísahám, že o ničem nevím, a tu taškařici mám za zábavnou, lituji, že nejsem jejím původcem. Načež mi přednesou takovou malou otcovsko-mateřskou řeč o nebezpečí těch žertů: jste hezká, elegantní, jste na očích, i ta nejmenší věc se na vás zpozoruje. Musíte být klidná, už žádné takové kousky, dělá to žalostný dojem! Víte, snad ani nevíte, jak vás máme rádi. Buďte opatrná a uvidíte, že vaše postavení se úplně změní, musíte mít v Paříži postavení, ale prosím vás, má drahá přítelkyně, mé drahé dítě (a Denis mi políbil ruku), buďte opatrná. A variace na to téma, jsem jako jejich dcera, a tak dále a tak dále. Vím, že mě mají rádi, a já je mám ráda také. Jsou to opravdoví, dobří přátelé a hodní lidé. Ale to všechno mi působí bolest, nejsem šťastná, musím se z toho dostat. Máma říká, že nikdy nebude „postavení“ bez sňatku, a já odpovídám: nikdy sňatek bez postavení, neboť nikdy, nebo téměř nikdy si nevezmu chlapíka shánějícího milionové věno. To všechno je smutné.
Dnes ráno jsem byla v Louvru, bylo tam příliš mnoho lidí, na Salonu jsem jen vešla a zase vyšla. V Louvru úplné ticho, hledala jsem a nenašla žádné Perugina. Je tu malba, ale je to zdlouhavé a trýznivé. Je tu i smrt, ale na tu bude vždycky čas.