Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 6. května 1880

Velké poklony od Juliana mé malbě.
Soutzo má posedlost vyprávět svůj první dojem. Zdá se, že než mě uviděl, slýchal o nás, o mně každý den od Alexise, který ho chodil navštěvovat v nemoci a říkal mu, že jsem nejkrásnější a nejúžasnější z žen. A tak si podle Alexisových řečí představoval, že jsem převysoká, majestátní, klidná, chladná, nabubřelá; řecká hlava, zkrátka Semiramis. (Je zvláštní, že podle toho, co se o mně říká, a podle mých dopisů si o mně lidé vždycky utvoří tuto představu.) A když mě spatřil u princezny, byl celý ohromen, nejprve z toho, že nenašel onu velkou krásu, a pak že mě viděl utahovat si z Gambetty, mluvit o politice jako modrá punčocha, načež se vší vážností všemu vysmívat a zlobit se na to, co jsem sama říkala.
A pak prý jsem tak živá a tak proměnlivá, že mě nebylo lze ani postihnout, ani vidět. Je zábavné slyšet, co si o mně lidé myslí a jaký dojem působím. Ale rozzlobím se, vynadám mu, že je hnusný tvor, měšťák, hlupák, který ničeho není hoden, neboť není s to pochopit ani krásu, ani půvab — Alexis, to už je jiná!
Bere to vážně a půl hodiny se mi přichází ospravedlňovat, já sedím u svého psacího stolu, on klečí a vysvětluje mi, že to byl první dojem, že potom pochopil, a tak dále a tak dále a tak dále.
Ten dobrák Alexis, až ho potkám, vrátím mu velmi vlídný pozdrav. Hodný chlapec, který mě má za krásnou!
Máma konečně odjede do Ruska a dnes tu byla spousta návštěv. Gaviniovi, paní Odette, Mazewsky a starý Géry. Jeho dcera, paní Dupontová (!), potratila a působí jim vážné starosti. Ostatně mi to řekla paní de Brimond, a tak jsem věděla, že to v den večeře nebyla planá výmluva.
Co se hnusného Gabriela týče, dělá patnáctého tohoto měsíce zkoušky a nikam nechodí. Že, madam, vídáte ho málo?
Ale vůbec ne, pane.
Tentokrát chce zkoušky složit za každou cenu a nikam nechodí, jen s velkou námahou ho v neděli posílám na procházku do lesíka na čerstvý vzduch.