Středa 5. května 1880

Na Salonu se slečnou de Villevieille; opouštíme rodinu i paní de Bailleul i Pelikana i Anitchkoffa a jdeme se setkat s Caillasem a Kiriewským a procházíme výstavu.
Morotův Milosrdný Samaritán je úžasný kus malby. Bonnatův Job, který je široký, dobře kreslený a dobře malovaný, vypadá po tom Morotovi jako mdlá líbivost. Potkáváme Gaviniho a Kikiho a rodinu a celé to končí návštěvou Caillasova ateliéru. Jsem hezká. Co se mého obrazu týče, dívají se na něj dost na to, aby visel v galerii.
Dnes večer v Opeře s Gaviniovými, v lóži prince de Honiau… Markýz de Las Cases, markýz de Chateaurenard, hrabě de Chaudordy, vévoda de Rivoli… Ta hromada diplomatů a uvadlých dandyů mě dnes večer nudí. „Hugenoti“ jsou dlouzí.