Úterý 4. května 1880

Naši Rusové na večeři a také kněz a také Pelikan, který se před odjezdem do Petrohradu na měsíc zastavil tady.
Kiriewsky kreslí a já ho posílám k Julianovi.
Hovoříme o umění, o mé knihovně, mých skicách, mých latinských a řeckých knihách. Odešli vyděšení, ohromení nebo nadšení, nevím; nebyla jsem ve své nejlepší formě, unavená jsem povečeřela v pracovním úboru, v černých dlouhých šatech a košili s žabó.
Nos na Améliině portrétu je nakřivo.
Mimochodem, onehdy přijde Julian (vypráví to slečna de Villevieille) a kárá, že máme příliš mnoho starých pláten, jež zaneřáďují ateliér, každá žačka jich smí mít jen dvě, ale to pravidlo bývá přespříliš přísné jen tu a tam, a to když si Julian štípne studie, které se mu líbí.
Přijde tedy, kárá kvůli plátnům, a když uvidí jedno, na jehož rubu plane Améliino jméno, osloví mladou umělkyni, pak plátno otočí, podívá se:
Tentokrát si zasloužíte odpuštění, protože tohle je velmi dobré, je to seškrábané, ale kresba, která zůstala, je velmi dobrá, nikdy jste nic takového neudělala… ale jste to vy? není to slečna Bashkirtseffová?
Skutečně, pane, dala mi své staré plátno, budu na něj malovat…
Ach! tak to je od slečny Marie, pak se nedivím, a tak dále a tak dále.
Já jsem byla nepřítomná…
Ale o dva dny později se potkáme v předsíni a ptá se mě, proč jsem seškrábala malbu z tak dobré kresby, a prosí mě, abych mu ji dala. Pochopitelně s radostí dávám, jenže jsem ji už dala Amélii, a tak starý Julian zavolá zmíněnou Amélii a nabídne jí nové plátno výměnou za mé staré.
Pochopitelně pospíšila [všechno] mu dát k dispozici a nové plátno odmítla, vrchol velkomyslnosti.
Ale ta ubohá dívka z toho nejspíš nadšená nebyla.
Berthe přišla vyprávět, že pan kdovíjak jí řekl, že by mi zařídil medaili, ale že bohužel můj obraz není dost vymalovaný, dost dokončený, že ovšem mohu počítat s čestným uznáním.
Ať to zní jakkoli nepravděpodobně, neméně to lahodí uchu, a ať by ke mně ta odměna přišla jakkoli, byla bych bez sebe radostí, neboť nezasloužím-li si ji teď, brzy si ji zasloužím, a navíc by mi pomohla stoupat výš. V jediném okamžiku Berthe všechno odpustím a pět minut ji miluji opravdovým přátelstvím.
Včera mi Soutzo, jelikož mi nemohl dát lístky do Sněmovny — vyžádala jsem si je, ač jsem věděla, že žádné už nejsou — poslal celý třešňový strom plný zralých a převýborných třešní.
To je hezký dárek, ovoce, které si člověk sám utrhne, má zvláštní chuť, a navíc si z toho dřeva udělám slunečník.