❦
Úterý 4. května 1880
Mardi 4 mai 1880
Naši Rusové na večeři a také kněz a také Pelikan, který se tu před odjezdem do Petrohradu na měsíc zastavil.
Nos Russes à dîner et aussi le prêtre et aussi Pelikan qui avant de partir pour Pétersbourg s’arrête un mois ici.
Kiriewsky kreslí a já ho posílám k Julianovi.
Kiriewsky dessine et je l’envoie chez Julian.
Hovoříme o umění, o mé knihovně, mých skicách, mých latinských a řeckých knihách. Odešli vyděšení, ohromení nebo nadšení, nevím; nebyla jsem ve své nejlepší formě, unavená jsem povečeřela v pracovním úboru, v černých dlouhých šatech a košili s žabó.
Nous causons art, ma bilbiothèque, mes croquis, mes livres latins et grecs. Ils sont partis épouvantés, abasourdis ou ravis, je ne suis-je pas à mon avantage, fatiguée j’ai dîné en toilette de travail, robe noire, longue et chemise à jabot.
Nos na Améliině portrétu je nakřivo.
Le nez du portrait d’Amélie est de travers.
Mimochodem, onehdy přijde Julian (vypráví to slečna de Villevieille) a kárá, že máme příliš mnoho starých pláten, jež zavalují ateliér, každá žačka jich smí mít jen dvě, ale to pravidlo bývá přespříliš přísné jen tu a tam, a to když si Julian štípne studie, které se mu líbí.
A propos, l’autre jour Julian arrive (c’est Mlle de Villevieille qui raconte) et gronde parce que l’on a trop de vieilles toiles qui encombrent l’atelier, chaque élève n’a le droit d’en avoir que deux mais la règle n’est trop sévère que par occasion et lorsque Julian chipe les études qui lui plaisent.
Přijde tedy, kárá kvůli plátnům, a když uvidí jedno, na jehož rubu plane Améliino jméno, osloví mladou umělkyni, pak plátno otočí, podívá se:
Donc il arrive, gronde pour les toiles et en voyant une sur le revers de laquelle flamboie le nom d’Amélie interpelle la jeune artiste puis retourne la toile, la regarde:
„Tentokrát si zasloužíte odpuštění, protože tohle je velmi dobré, je to seškrábané, ale kresba, která zůstala, je velmi dobrá, nikdy jste nic takového neudělala… ale jste to vy? není to slečna Bashkirtseffová?“
- Pour cette fois vous êtes digne de pardon car c’est très bien cela, c’est gratté mais le dessin qui est resté est très bien, vous n’avez jamais rien fait de pareil... mais est-ce vous? n’est- ce pas Mademoiselle Bashkirtseff ?
„Skutečně, pane, dala mi své staré plátno, budu na něj malovat…“
- En effet monsieur, elle m’a donné sa vieille toile, je peindrai dessus...
„Ach! tak to je od slečny Marie, pak se nedivím, a tak dále a tak dále.“
- Ah ! c’est donc de Mademoiselle Marie, alors ça ne m’étonne pas, etc. etc.
Já u toho nebyla…
J’étais absente...
Ale o dva dny později se potkáme v předsíni a ptá se mě, proč jsem seškrábala malbu z tak dobré kresby, a prosí mě, abych mu ji dala. Pochopitelně mu ji ráda dám, jenže jsem ji už dala Amélii, a tak starý Julian zavolá zmíněnou Amélii a nabídne jí nové plátno výměnou za mé staré.
Mais deux jours après nous nous rencontrons dans l’antichambre et il me demande pourquoi j’ai gratté la peinture d’un si bon dessin, et me prie de le lui donner. Naturellement je donne avec plaisir seulement je l’ai déjà donné à Amélie, alors le père Julian appelle la susdite Amélie et lui offre une toile neuve contre ma vieille.
Pochopitelně mu honem dala [všechno] k dispozici a nové plátno odmítla — vrchol velkomyslnosti.
Naturellement elle s’empressa [de tout] mettre à sa disposition et refuse la toile neuve, comble de générosité.
Ale ta ubohá dívka z toho nejspíš nadšená nebyla.
Mais la pauvre fille n’a pas dû être contente.
Berthe přišla vyprávět, že pan Nevímjak jí řekl, že by mi zařídil medaili, ale že bohužel můj obraz není dost domalovaný, dost dokončený, že ovšem mohu počítat s čestným uznáním.
Berthe est venue raconter que Monsieur je ne sais quoi lui a dit qu’il me ferait donner une médaille mais que malheureusement mon tableau n’est pas assez peint, assez fini, mais que je puis compter sur une mention honorable.
Ať to zní jakkoli nepravděpodobně, přece jen to lahodí uchu, a ať by ke mně ta odměna přišla jakkoli, byla bych bez sebe radostí, neboť nezasloužím-li si ji teď, brzy si ji zasloužím, a navíc by mi pomohla stoupat výš. V jediném okamžiku Berthe všechno odpustím a pět minut k ní cítím opravdové přátelství.
Quelqu’invraisemblable que cela paraisse, ce n’en est pas moins charmant à l’oreille et de quelque façon que me viendrait la récompense je serais folle de joie car si je ne la mérite pas je la mériterai bientôt, et puis cela m’aiderait à monter. En un instant je pardonne tout à Berthe et pendant cinq minutes l’aime de vraie amitié.
Včera mi Soutzo, jelikož mi nemohl dát lístky do Sněmovny — vyžádala jsem si je, ač jsem věděla, že žádné už nejsou — poslal celý třešňový strom plný zralých a převýborných třešní.
Hier, Soutzo ne pouvant me donner des billets pour la Chambre, je lui en avais demandé sachant qu’il n’y en avait plus m’a envoyé un cerisier plein de cerises mûres et très bonnes.
To je hezký dárek, ovoce, které si člověk sám utrhne, má zvláštní chuť, a navíc si z toho dřeva udělám slunečník.
Voilà un joli cadeau, les fruits qu’on cueille ont goût à part et puis avec le bois je me ferai une ombrelle.