Neděle 25. dubna 1880

Procházka v Boulogneském lesíku, kde člověk potká spoustu známých tváří; na takové přehlídky není nad Paříž.
Gabriel zdraví dvakrát.
Máma tvrdí, že na krbové římse v jídelně našla jeho navštívenky a navštívenky jeho otce. Nové navštívenky, které tam možná položil a zapomněl sluha.
Podlý Joseph chybí, ale od chvíle, kdy se popis mého nastávajícího změnil, mě valně nezajímá.
Soutzo a Mouzayovi na večeři. Ty dámy (Mouzayovy) se rozzuří, protože máma mě se svým obvyklým umem srovnává s Bonnatem, s Carolem-Duranem a tak dále. De Daillens, která maluje už dvacet let a byla velkou umělkyní, když mi bylo jedenáct, je pochopitelně dotčená, její matka zuří, nakonec — ba dokonce hned na začátku — prohlašují, že svá díla nikdy neprodám tak draho, jak si plánuji, leda ctitelům, a Soutza titulují usmrkancem, hlupákem a tak dále.
[Napříč stránkou: Soutzo chce za každou cenu koupit můj obraz ze Salonu, ale jestliže jsem jeden prodala ve prospěch chudých, jinak neprodám nikdy. Považte, co by se říkalo! Cizím lidem prodám, to ano!] Nikdy, má drahá Marie, nebudete mít tolik úspěchu a štěstí, kolik vám ho přeji, ale vaše matka z vás udělá směšnou postavu, a vy si nezasloužíte být směšná, na to jste příliš dobrá!
Bylo v tom kus pravdy i kus zlosti. Ve své zlobě totiž ta stará pochopila, že podle mámy jsem už dosáhla vrcholu jako Bonnat a ti ostatní. Zkrátka, vše se utišilo; ostatně takové bouřky bývají časté a nikdy nejsou vážné.