Středa 7. dubna 1880

Dražba živější. Mám své zelené šaty, které svou prostotou a mou postavou působí opravdovou senzaci. Soutzo, Wodziński, Lahovari, Poitrineauovy, paní Gaviniová. Prodám ještě jeden poukaz za sto padesát franků paní Gaupillatové, další čtyři paním de Tredern, Reille a dva paní de Tanlay.
Obraz je prodán panu knížeti Soutzovi za tři sta franků. Jen u našeho stánku je živo, vypadá to, že se tam ohromně prodává, a prodává se víc než jinde.
Bavím se a vydělávám jim peníze, tu cigaretou, tu zase něčím jiným.
Je to paní Gaviniová, kdo mě povzbuzuje, když je tu, držím se.
Nezapomeňme, že mi Julian dnes ráno oznámil, že můj obraz byl přijat, a kupodivu z toho necítím žádné uspokojení. Mámina radost mě otravuje. Takový úspěch je mě nedůstojný.
Dnes večer společnost u večeře. Paní Gaviniová (Denis je na Korsice), Pernetyová, pan de Miranda, jeho dcera, páni de Morgan, de Rouzat, Soutzo, de Chaudordy, de Las Cases.
Slečna de Villevieille přichází večer.
Miranda mi slibuje zákroky u pana Turqueta, aby byl můj obraz dobře umístěn.
Portréty, které mám udělat, jsou: paní vikomtesa de Tredern, sto franků, baronka Reille, sto franků, dvě dcerušky paní de Tanlay, dvě stě franků. Paní Renouardová (dcera kněžny Lubomirské), sto padesát franků a paní Gaupillatová, sto padesát franků. Přidejte k tomu těch tři sta franků za obraz prodaný Soutzovi a dělá to tisíc franků, a pak myslím, že jsem tu a tam vzala asi sto franků.